Sígr Jan Kraus a jeho neuvěřitelné puberťácké kousky daleko za hranou

Jan Kraus je opravdu unikátní osobnost české herecké, divadelní i televizní scény. Tak jako velká část známých lidí, i on svým chováním přirozeně vytvořil dva názorově odlišné tábory lidí. Jedni ho obdivují za jeho vtip, charisma, inteligenci, nadhled, všeobecný přehled a energii, která z něho sálá navzdory věku 70 let. Mnohem častěji ale vnímám tu druhou půlku obecenstva, pro kterou je Jan Kraus kontroverzní svéráz, často arogantní moderátor, který skáče druhým do řeči a snaží se je všemožně zesměšnit.

Ať už ale patříte do té či oné skupiny, po seznámení se s několika historkami z dětství Jana Krause budete jistě zaskočeni, jak daleko byl schopný mladý Jan Kraus tenkrát zajít. Vytvořil tím snad vlastní kategorii darebáctví. Označení klukoviny je v tomto případě silně nedostačující výraz. Posuďte sami.

Ve své knize v jedné z prvních kapitol vypráví český herec o vychytralém žebrání. Jako dítě stával ve frontě lidí před kinem. Když na něj přišla řada, ztropil malé divadlo, že nemá dost peněz na lístek. Smutně tak vybočil z fronty a čekal, jestli se nad ním nějaký dospělák slituje a dvě tři chybějící koruny mu dá. Většinou se povedlo. Mladý Jan tak vždy pokorně poděkoval a šel si stoupnout znovu na konec fronty. „Když odešel můj poslední sponzor, zmizel jsem z fronty také. A přišel za chvíli, kdy už byli pryč i všichni svědci. A opakoval to samé,“ přiznává se Kraus (2018, str. 13). Peníze pak nejčastěji utrácel s kamarády v nedaleké cukrárně.

Jednou byl také přistižený za školou, vypráví Kraus v rozhovoru na Frekvenci 1 (čas od 4. minuty). To není nic neobvyklého pro možná velkou část z nás. Jenže Krause s kamarádem v parku přistihnul v době vyučování sám ředitel školy. Samozřejmě se zeptal Krause, kam jde. A odpověď? Právě nám odpadla hodina a s kamarádem se jdeme provětrat, zasportovat si a zaskákat si přes švihadlo. Jenže ředitel se nenechal opít rohlíkem, ve škole si celou situaci ověřil a na Jana Krause pak čekal samozřejmě trest.

Jinde Kraus popisuje situaci, kdy si jako teenager pochutnával na své první ruské zmrzlině. Kdo tenhle typ zmrzliny zná, jistě potvrdí, že je pro dítě téměř nemožné si při její konzumaci nezapatlat ruce. To byl i případ mladého Krause. Řešil samozřejmě, kde si ruce očistit. Zamířil proto do jednoho z obchodních domů, přesněji do oddělení nábytku. Tam si vyhlídl několik postelí a začal ušpiněnými dlaněmi zkoumat hebkost a pohodlnost oněch matrací (2018, str. 19).

V Blízkých setkáních (v čase od 31. minuty) také Kraus popisuje Tereze Kostkové zážitek z dětského tábora, kdy jedním z vrcholů týdne bylo hledání zakopaného pokladu. Jenže Kraus při večerním potulování se po táboře náhodou přistihl vedoucí, jak onen poklad zrovna zakopávají do země. A když byla ráno vyhlášena bojovka, tak místo toho, aby se s buzolou v ruce vydal hledat poklad jako všichni ostatní, zamířil přímo k místu, kde vedoucí večer prováděli kopáčské práce. Málem tím celou bojovku vědomě zničil, byť byl na jednu stranu v právu.

Otevřeně přiznám, že je tohle jen malý výčet toho, co jsem se z úst nebo pera samotného Jana Krause o jeho darebáctví v dětství dozvěděl. Sígr to jistě byl, o tom žádná. Na druhou stranu je třeba uznat, že toho pro naši společnost udělal dost a jistě tím mnohé odčinil. Pro mě osobně tak není jen bavičem, ale také osobností s pozitivním přínosem do společnosti a kulturního života.

Zdroje: