Článek
Během letošních Velikonoc jsem měl tu možnost si popovídat s vlastní neteří. Je jí devět a chodí do třetí třídy jedné ze základních škol v Havířově. Máme to k sobě přes celou republiku, takže se vždy těšíme na zábavné historky, které za tu dobu, kdy se nevidíme, posbíráme.
S Leničkou, tak jí budu v tomto textu říkat, jsme hodně povídali o škole, jak je spokojená, jak se jí tam líbí. A narazili jsme na češtinu a vyjmenovaná slova, která zrovna probírají. A přiznám se, že mi spadla brada, když mi prozradila učitelské metody její třídní učitelky.
Věděli jste, že třeba slovo mýdlo se čte tvrdě a krátce jako mydlo? Nebo pýcha jako pycha? Nevěděli? Podle třídní učitelky mé neteře je to tak správně. Jak jinak byste chtěli poznat, že se v těchto slovech píše tvrdé y? Správné i/y se totiž údajně pozná podle výslovnosti. Přesně to totiž razí jedna z učitelek češtiny na severu Moravy.
Tahle metoda je pak nejužitečnější během diktátů. To potvrzuje i moje neteř. Je to velmi pohodlné. Učitelka totiž věty diktuje až hereckým hlasem, kdy u vyjmenovaných slov používá hluboký tvrdý jazyk, zatímco u slov, kde patří měkké i, intonuje měkce a v hlasových výškách. Ano, čtete správně. Správné i/y je podle této učitelky možné určit podle toho, jak to slyšíte.
Studenti při výuce.
Děti jsou navíc napomínány za to, když takto nečtou také. Když si tedy kontrolují nahlas diktáty, což je mimochodem skvělá pedagogická metoda, jak si správnou odpověď zafixovat hned, musí používat stejnou intonaci jako jejich učitelka.
Všechny děti to berou jako samozřejmost. Prý jim to pomáhá. A rodiče? Manželka mého bratra, tedy maminka Leničky, mi přiznala, že tohle téma s některými ostatními rodiči naťukla také. A nikomu to nepřišlo divné. Jeden tatínek dokonce řekl, že se vyjmenovaná slova nikdy nenaučil a že prostě slyší, jaké i/y tam má být, že je to jednoduché.
Já se tedy pro zajímavost obrátil na nejvyšší instanci. Tedy jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český AV ČR. Popsal jsem jim situaci a požádal o názor. Část jejich e-mailové odpovědi s jejich souhlasem zveřejňuji níže:
Co se týče rozdílu mezi měkkým i, í a tvrdým y, ý, lze odkázat na výklad uvedený v Internetové jazykové příručce: „Z historických důvodů odlišujeme v písmu měkké i, í od tvrdého y, ý, dřívější zvukový rozdíl však v češtině až na řídké nářeční výjimky zcela vymizel (podrobněji viz Z historie českého pravopisu), proto např. výrazy bili, bily, byli a byly vyslovujeme jako [bili] a bez kontextu je v mluvené řeči od sebe nijak nerozpoznáme.“
Takže když to shrneme. V moderní češtině už rozdíl ve výslovnosti mezi i a y prostě neslyšíme. Všechny děti z této třídy, přestože to dnes mají možná o něco jednodušší, si tak v budoucnu při vycestování z regionu možná zadělávají na malý problém.
