Vánoční odměny zase rozhádaly polovinu naší firmy, desítka už nám nestačí

Listopadová výplata už tradičně bývá v naší firmě ve znamení velkých očekávání. Nebývá to sice pravidlem, ale téměř každý rok dostáváme jako zaměstnanci extra vánoční bonusy. Není to nic závratného, ale na přilepšenou každá tisícovka potěší.

Výplatní termín míváme zpravidla mezi 10. a 15. dnem v měsíci, takže ještě dostatek času s penězi navíc nakoupit v prosinci nějaké dárky na Vánoce. Každý normální člověk by byl za bonus navíc rád, bohužel se ale stále více setkávám s opačnou reakcí lidí, kterou dokáži jen těžko pochopit.

Na vánoční bonusy, tak jako asi většina zaměstnanců i v jiných firmách, žádný zákonný nárok nevzniká. Pokud něco takového nemáme přímo sjednané v pracovní smlouvě, jedná se vždy o dobrovolný akt majitele, v našem případě majitelky firmy.

Ta se tento rok rozhodla zaměstnance odměnit částkou 10 000 Kč. Některým patrně přidala o trošičku víc, ale z povídání kolegů bylo zřejmé, že většina z nich dostala „desítku“. Reakce kolegů, které v posledních dnech zaznamenávám, by šly jednoduše rozdělit do tří kategorií přibližně ve stejném zastoupení.

Toto je skupina lidí, se kterou nejvíc sympatizuji. Přibližně třetina kolegů vyjádřila díky za to, že vůbec nějakou vánoční odměnu dostali. Jde o zaměstnance, kteří si uvědomují, že jim majitelka dává peníze navíc vlastně „ze svého“. Je to odměna, o které dopředu nepřemýšlí. Berou to jako něco navíc, jako poděkování za jejich práci nebo dobré výsledky firmy, za které jsou také spoluzodpovědní.

Druhou skupinu lidí bychom mohli označit za věčné nespokojence. Jsou to ti, kteří čekali odměnu vyšší než předešlý rok (ve kterém byl bonus také 10 000 Kč). Argumentovali inflací, vyššími cenami energií, že firma musí vydělávat majlant atp. Do jisté míry samozřejmě mají pravdu, že náklady na život se zvedly. Jenže nemá to nic společného s vánočními odměnami, které jsou dobrovolné. A tak přesto několik kolegů vyjadřovalo během posledních dní očividnou nespokojenost, že čekali víc.

Poslední skupinou, která bohužel není nikterak malá, jsou lidé, kterým říkám „rozkladači týmu“. Na pomyslné škále nespokojenosti se nachází na samém kraji. Jsou to ti, kteří si v posledních dnech vzali téma vánočních odměn za to hlavní, co bychom měli před Vánoci řešit. A to hlavně v negativním smyslu. Těchto pár lidí začalo škatulkovat své kolegy do skupin, kdo kolik si zaslouží, že by neměli mít všichni stejnou odměnu, proč mají někteří víc, že je to nefér. Jeden z nich navíc do firmy nastoupil někdy v červnu tohoto roku a dostal tak odměnu „poloviční“. Nikdo mu nebyl doteď schopný vysvětlit, že poloviční odměna je vlastně spravedlivá vzhledem k tomu, že odpracoval polovinu roku. Bohužel se všem těmto lidem povedlo nepatrně pokazit jinak příjemnou atmosféru v naší kanceláři.

Člověk by opravdu až skoro nevěřil, co všechno za negace může způsobit fakt, že se naše majitelka rozhodla obdarovat nás zaměstnance pár stovkami tisíc navíc. Jak málo stačí k tomu, že jednou dostaneme něco navíc zdarma a po druhé už to bereme jako naprostou samozřejmost.

Věřím ale tomu, že se situace během svátků uklidní a po Novém roce bude nálada zase fajn. Neděje se u nás navíc významně dramatického. Skoro bych řekl, že to v každé firmě v naší zemi vypadá více méně podobně.

Přesto se snažím udělat alespoň malou osvětu v tom, že vánoční odměny zkrátka nejsou něčím, co bychom si měli nárokovat. Pokud jsme je dostali minulý rok, neznamená to zároveň, že nám je naši zaměstnavatelé jsou povinni dát i rok letošní. Rád bych nás všechny viděl v té první skupině vděčných lidí, kteří jsou jakoukoliv částkou navíc potěšeni a dokážou svou vděčnost vyjádřit i směrem k majitelům firmy.