Záhadné fotky i marné volání o pomoc. Smrt dívek v Panamě není dodnes vyřešena

Kris Kremers a Lisanne Froon byly dvě mladé dívky z Nizozemska, které spojovalo přátelství, láska k cestování a touha po dobrodružství. Po dokončení svých studií se rozhodly oslavit novou životní etapu několikatýdenním pobytem v zahraničí. Volba padla na Panamu. Dívky sem přiletěly v březnu 2014. Chtěly se naučit španělsky a pracovat jako dobrovolnice v místní škole. Zpočátku vše probíhalo poměrně hladce. Ubytovaly se v městečku Boquete, které se nachází v horách na západě země, a je známé mezi turisty jako výchozí bod pro výlety do okolních pralesů a hor.

Podle svědků byly dívky během svého pobytu v dobré náladě. Chtěly poznat krásu panamské přírody na vlastní kůži, vedly si podrobný deník, fotily a měly v plánu projít několik turistických stezek v této oblasti. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo stát něco neobvyklého. První den v dubnu 2014 se Kris a Lisanne rozhodly vyrazit na kratší výlet. Jejich cílem byla známá turistická stezka El Pianista, která vede z Boquete směrem do hor. Podle všeho se domnívaly, že jde o nenáročný půldenní výlet, a na túru tedy byly proto vybavené poměrně lehce. Malé batohy, trocha vody, fotoaparáty, telefony a několik dalších drobností. Dokonce s sebou neměly ani dostatek jídla, náhradního oblečení, ani vybavení do džungle.

Obě dívky měly původně naplánovanou schůzku s místním průvodcem, který však tvrdil, že se nikdy nedostavily. Na túře je naposledy spatřili svědci. A to hned na začátku stezky. Od té chvíle jako by se po nich slehla zem. Když se nevrátily ani následující den, začalo být jejich zmizení znepokojivé. Místní dobrovolníci a zaměstnanci hostelu začali pátrat na vlastní pěst. Do dvou dnů byla kontaktována policie, a krátce nato přiletěli i rodiče dívek z Nizozemska. Rozběhla se rozsáhlá pátrací operace, která trvala několik týdnů. Bohužel bez úspěchu.

Teprve o deset týdnů později došlo v celém případu k průlomu. Místní domorodkyně z kmene Ngäbe-Buglé nalezla u řeky Río Culebra modrý batoh, který obsahoval věci patřící dívkám. Batoh byl ve výjimečně dobrém stavu. Nijak nepoškozený, suchý, s pečlivě uloženým obsahem, jako by ho někdo úmyslně položil na břeh. Uvnitř se našly osobní předměty včetně dvou mobilních telefonů (iPhone a Samsung), digitálního fotoaparátu, dvou podprsenek, pasu, peněz a slunečních brýlí. Vše bylo čisté a nezničené, což zpochybnilo teorii o tom, že se batoh samovolně dostal k řece po proudu.

Nejdůležitějším nálezem však byla data z mobilů a fotoaparátu. Analýza telefonů totiž odhalila, že již v den túry, tedy 1. dubna odpoledne, se dívky poprvé pokusily dovolat na tísňovou linku 112. Pokusů o přivolání pomoci bylo v následujících dnech nezvykle mnoho. Více než 70. Bohužel žádný z nich nebyl úspěšný kvůli absenci signálu v horské oblasti. Zvláštní navíc bylo, že od 6. dubna byl iPhone (který patřil Kris) opakovaně zapínán, ale bez správně zadaného PIN kódu. Někdo se zjevně snažil odemknout telefon, pokaždé však neúspěšně až do jeho kompletního zablokování. To vyvolalo spekulace, že jedna z dívek již možná nežila, zatímco druhá se pokoušela telefon použít.

Ještě větší záhada se však dostala na světlo poté, co byl analyzován obsah jejich fotoaparátu. Na něm totiž byly stovky snímků. První série ze začátku túry zobrazovala běžné výjevy. Tedy stezku, přírodu nebo selfie s úsměvy. V noci na 9. dubna bylo pořízeno přes 90 snímků, z nichž většina z nich byla tmavá, chaotická, často obsahující neostré záběry džungle, skal, větví nebo batohu. Jedna fotka zřejmě zachycovala ránu na hlavě. Někteří spekulují, že šlo o pokus o osvětlení místa, kde se nacházely, nebo o zoufalý pokus zachytit jakkoliv situaci, ve které se nacházely.

O několik týdnů později byly v oblasti, kde se našel batoh, objeveny i části lidských ostatků a obě byly prohlášeny za mrtvé. Nejprve bota s nohou Lisanne, stále v ponožce. Později i fragmenty pánve a kosti, patřící Kris. Ostatky byly roztroušené po rozsáhlé oblasti a nacházely se v různém stupni rozkladu. Co vyvolalo další otázky, byla skutečnost, že některé kosti byly „neobvykle čisté“. Například kost Kris byla zbavena měkkých tkání téměř dokonale, což některé forenzní experty přimělo spekulovat o možné chemické úpravě nebo urychleném rozkladu, který by nebyl běžný v přírodním prostředí. Naproti tomu ostatky Lisanne byly relativně zachovalé.

Žádné jednoznačné stopy násilí se na kostech nenašly, zároveň ale z kostí nebylo možné určit přesnou příčinu smrti. Přestože oficiální vyšetřování uzavřelo případ jako nehodu, důkazy ponechávaly (a stále ponechávají) mnoho prostoru pro otázky. Zvláště podezřelý je nález batohu v perfektním stavu, nepřirozené rozložení ostatků, desítky pokusů volání o pomoc a především naprosto záhadné a nevysvětlitelné fotky, které byly pořízeny v noci. Velkou kritiku si pak vysloužily i panamské vyšetřující orgány za svou nečinnost, respektive za to, že případ uzavřely jako nehodu bez jakéhokoli zájmu vyšetřování obnovit.

Případ Kris a Lisanne nicméně i po více než 10 letech stále fascinuje profesionální i amatérské badatele, stejně jako širokou veřejnost. K dnešnímu dni existují desítky možných teorií, žádnou z nich se však nepodařilo spolehlivě prokázat.