Článek
Usedám na motorku, nejspíše k jedné z posledních jízd tohoto roku. Snad se počasí ještě chvilku umoudří a umožní nám ještě pár kilometrů v sedle si vychutnat. Dnes odpoledne je provoz o trochu klidnější. Chvilinka kličkování a ocitám se na Hradčanské. Valím si to krásně v klidu. Náhle mě mine podivný minivan. Má takovou divně kývací jízdu. Napojil se tak blízko přede mnou, že jsem si mohl přečíst i do kdy má vylepenou technickou na jeho SPZ. Mírně ubírám a dělám si rozestup.
Chvíli pokračujeme a řidič uhýbá doprava. Přidávám a dostávám se před něj. Rozhodopádně se mi nechce ho mít okolo sebe. Manévr, co provedl byl hodně divný. Řidič to ale nevzdává tak lehko. Před námi pravý pruh odbočuje a levý pokračuje rovně. Mezi pruhy jsou postavené kolíky, které většina auto projet nedokáže. Přidávám, protože mám divný pocit, že to bude zajímavé. Řidič přidává také a řítí se vstříc kolíkům. No to mi chybělo, sebevrah a zrovna vedle mě, proběhne mi hlavou. Po chvilce jde řidič na prudké brzdy a opětovně plný plyn. Z minivanu vychází kouř jako ze stíhačky. Zařadí se za mé zadní kolo a neubírá. Je možné že má v autě bombu a když zpomalí vybouchne? Po mých zkušenostech na českých silnicích věřím, že je možné vše. Děsivé pronásledování ukončuje až fronta do tunelu, kde jde minibus opětovně na plné brzy a zahalený dýmem se zařaďuje. Raději kvapně pokračuji dál.
Kousek si to protáhnu a jedu směr Chuchle. Chvíli je tu něco divné, připadá mi jako když jedu po sídlišti. Těsně vedle mě je dům a před ním zaparkované auto. Nic zvláštního by to nebylo, pokud by tento dům neudržoval se zaparkovaným autem stejnou rychlost. Celkem zde jedou tři náklaďáky, každý má přívěs a na něm dům. Jeden dokonce s autem. Buď si někde objednali celé tři domy, nebo se nějací lidé rozhodli hromadně opustit své sousedy. Dnešní den mě už nepřekvapí vůbec nic. Ještě ujedu pár kilometrů a dorážím ke garáži. Dnešní cesta do práce i z práce opravdu stála za to.
