Článek
Zvoní budík, je čas vyskočit na nohy. Vypadá to téměř jako večerníček Jája a Pája. Vyskočím z postele rovnou do kalhot, bundy, batoh nahodím na rameno, helmu do ruky a jde se. Tedy nejprve proběhne klasická ranní očista, i motorkáři se myjí vícekrát za rok. Většině mycí sezóna nezačíná až po motorkářské. Rychlý pohled na předpověď a úplně mě zamrazí v zádech. Z displeje telefonu je vidět, že bude brzy mrazit všechny. Nemusíme sice škrábat přední sklo, ale většina bohužel uklidí své miláčky do garáže, naplní jim bříška, uloží ke spánku a bude truchlit až do prvních jarních paprsků. Neříkám že všichni, neboť mám ve svém okolí pár lidí, které na silnicích potkáváme i ve vánicích a sněhových blizardech. Můj případ to ale není, nezbývá než si to dnes ještě pořádně užít.
V garáží už slastně mačkám čudlík startéru. Scotty ihned ožije a pozdraví malilinko hlasitě. Vyrážíme na další divokou jízdu tou nezkrotnou atmosférou pražského provozu. Nejedu ani moc rychle, spíše si jízdu užívám. Vítr, jak mi no nečechrá vlasy, žádné totiž delší dobu nemám, ale třeba jak mi vhání slzy do očí. Bublání výfuku, které naše auto vydává jen když by muselo do servisu. Mnoho dalších maličkostí, které jsou pouze pro motocyklisty.
Pomalu přijíždím k Radlické ulici. Vidím, že jsou dvě fronty. První, která je tu klasicky a druhá, která se snaží připojit z levého pruhu. Naštěstí jsou řidiči na sebe hodní, ohleduplní a vědí, jak takový zip funguje. Ano, ano, tací řidiči jsou…ale nejspíš v jiné zemi. Zde to vypadá jako na destrukčním derby. Auta v pravém pruhu si nechávají takovou mezeru, jakou nutili mít mezi sebou partnery v tanečních. Neústupní řidiči nenávidí kohokoliv, kdo by chtěl ohrozit jejich místo a posunout jen byť jen o pár centimetrů dál od semaforu. A do této scenerie nyní vjíždí opětovně dvoukolový rebel, aby nastolil pořádek, nebo se prostě protáhl jen okolo a mohl pokračovat v jízdě. Nedá mi to, protože mě řidiči také většinou pouští, tak se vmáčknu do pravého pruhu a pustím tu nebohou ženu, čekající na záchranu s puštěným blinkrem. Pustím ještě jedno auto, nakonec tady stojí už docela dlouho. Sice jsem cítil ty nenávistné pohledy, ale jen chvíli. Najel jsem na koleje do autobusového pruhu a byl během minutky pryč.
Za pár okamžiků už projíždím letenským tunelem. Najednou se zde objeví asi jiný gang. Kluci na moto koloběžkách. Jedou dokonce ve dvojicích a díky tomu působí ještě výhružněji. Chvíli svádíme boj o místo na cestě k semaforům. Naštěstí se zakleknou a ujíždí po chodníku dále. To bylo opravdu jen taktak. Své místo jsem si vybojoval a nyní mohu v klidu dorazit ten zbývající kus do práce.
