Článek
Po týdenní pracovní pohotovosti, kdy bylo hodně ponocování, jsem plánoval skončit a konečně pořádně zavřít oči. Každý musí spát, motorkáře nevyjímaje. Bohužel okolnosti nakonec tomu chtěli jinak a musel jsem pro něco zajet. No co, nedá se nic dělat, po týdnu zase můžu osedlat Scottyho. Když už se musím přemoct, proč si z toho neudělat aspoň příjemnou projížďku. V garáži jsem za chvilku, startuji, připravuji kartu a vyrážím k závoře. Od doby, co dělali úpravu na čtení SPZ, tak čtečka karet trochu hůře funguje. Chvíli u závory mávám kartou a najednou za mnou slyším „Hele karatisto já ti to otevřu.“ Okolo jde člověk z ochranky. Jsou tady příjemní a za chvilku už vyjíždím.
Projíždím opětovně po Radlické dolů a dorážím na spodní křižovatku. Stojím v levé části pruhu. Vedle mě zastaví na prudké brzdy nějaký skútr s rozvozem jídla. Z boční ulice vyjíždí auto a snaží se přes čáry napojit do pravého pruhu. Bohužel aut je hodně a stále z půlky blokuje levý odbočovací pruh. Padne zelená a rozjíždím se. Moje část pruhu je volná, a tak přidám plyn jako vždy. Skrz hudbu pronikne pískavý zvuk brzd a troubení.
Na dalších světlech asi o 10 metrů dál stojím a vedle mě se přižene skútrař krabicák. „Hele jako jsi mě blokoval, to nemůžeš jako dávat pozor ty ****?“ Jako fanouška seriálu Červený trpaslík mi hned v hlavě vyvstane takzvané kočičí moudro a odpovídám „Co to sakra meleš ty vořechu?“ pronesu s nechápavým výrazem. „Jako jsi mě zablokoval, když padla zelená a málem jsem to napálil do auta.“ křičí jídelní poslíček. „No, když před sebou vidíš auto, tak nesmíš za plyn tahat jako za vemínko při dojení. Musíš chvíli počkat až auto uhne ne? Zvlášť když se rozjedeš pomaleji než já“ odpovídám zpět. (Úsměvné je, že já někomu říkám, že jede pomaleji než já, to se vidí opravdu vzácně.)
Zlostně na mě kouká a opětovně na mě vříská „Já ale jel rychleji a ty jsi mě zablokoval!“ To u mě vyvolá úsměv. „Kdybys jel rychleji nemůžu tě přeci zablokovat, to bys blokoval ty mě. To je přece naprosto jasné. Hele zelená, povíme si to když tak na dalších světlech.“ Zaklapuji helmu a rozjíždím se. Krabicák ihned vezme za plyn, ale trochu si nevyměřil zatáčku a předním kolem škrtne ve velkém oblouku o obrubník a málem se mi skácí pod kola. Já jen pouštím plyn a nechám ho jet. Přeci jen nikdo nesnáší, když mu jídlo přivezou studené, a ještě navíc tak naštvaný řidič, že jídlo zkysne, jak se dotkne obalu.
No zdá se, že se pořád najdou lidi, kteří jedou pomaleji. Tak to jsem fakt nečekal
