Článek
Víkend ani neklepal a je všude okolo nás. V kombinaci s krásným počasím to nemá nejmenší chybu. Zvedám telefon, brácha volá. „Mám tátovu motorku tak kam jedeme?“ Zaměřím své smutné oči na Káťu a ta nemá to srdce mi to zakázat, tak mi vystaví dovolenku. Na chatu jedem až odpoledne, a tak neváhám ani vteřinu. Oblečení trvalo asi minutu a už vyrážím směr garáž. Brácha je ještě na cestě, tak stihnu i natankovat. Sedám na Scottyho (již to párkrát zaznělo, že moje motorka má i své jméno) a startuji. Scotty ihned procitne, z výfuku si „zívne“ na celou garáž. Je to prostě skvělý pocit, když se motorka probudí a můžeme vyrazit.
Dojedu tady k benzínce. Je tu nezvykle plno, a tak čekám až se uvolní stojan. Náhle naprosto nečekaně přijede Volkswagen Tuareg a přímo vedle mě. Dost natěsno, aby se mohl řádně přitulit na mé brašny. Ovšem je to jako v hromadné dopravě. Když se tulí pouze jeden, není to prostě ono. Zaklepu na okénko a to sjede dolů. Ptám se jemný tónem „Promiňte, ale jste těhotná, budete rodit a nemáte dost benzínu na cestu do nemocnice?“. Paní na mě kouká a odpovídá „Ne.“ „Tak se rozvádíte s manželem a děti vás nesnáší?“ tážu se znovu. Zase je odpověď ne. „Tak pak nemůžete nijak omluvit, že tu stojím a vy se na mě dost tlačíte a mé brašny mají kovové přezky.“ odpovídám zvýšeným hlasem.
Popojíždím a paní vystupuje z auta. Na krásném laku je vidět jasný šlic od mé přezky. „To jako zaplatíte,“ vyhrkne na mě paní, která má nyní docela brunátný obličej. „Vy netušíte, že jste nyní filmová hvězda?“ opětovně se ptám klidně. Paní nechápavě kouká. „No jsou tu kamery, zavoláme policii a vy budete vysvětlovat, jak jste na mě zezadu najela, nabourala do mě a ještě to mám platit?“ Chvíli to vypadá jako počítače z roku 1990. Probíhá načítání, pak to ještě chvíli trvá a najednou paní nic neřekne, nasedne a čeká až zajedu ke stojanu. Nakrmím motorku a jdu zaplatit. Kouknu směrem k milé paní, ale ta se na mě už ani nepodívala. Tankování je prostě často díra do peněženky, ale ne vždy je na vině zlotřilý benzínový kartel.
