Článek
Už ráno jsem dostal pracovní úkol, vydat se do toho nejvíce pověstmi, vtipy, tajemnem a obdivem nebo záští opředeného města. Myslím, že každý ví, o kterém městě je řeč. Samozřejmě o Brně. Pro někoho nádherné, pro někoho ošklivé, někomu nenápadně přisouzené (myslím že dotyčný koho myslím sám ví) město. Ale buďme upřímní, až do teď jsem si myslel, že je opravdu jen vymyšlené.
Cesta tam a zpět proběhla svižně a překvapivě rychle, až na ty nelegální závody kamionů po cestě. Nenápadně jedou za sebou jako píseční lidé z Tatooinu v předaleké galaxii. A pak v kopci, když se sjede více publika tak rychlý manévr do levého pruhu a začíná bitva pin… motorů. Vyzývatel podřadí a rozjede to až na 72 km/h a začne předjíždět svého soka, který se ale nechce vzdát a tak to žene 71 km/h dál. Sprint je většinou tak na 15-20 minut, takže ho nikdo nejen nepřehlídne, ale může si zkontrolovat sms, zahrát na mobilu nějakou hru, zavolat rodině a ženy si můžou udělat make up a linky očí.
Dnešní události ale začínají až po návratu do civilizace našeho města krásného, hlavního. Konečně sedlám Scottyho, zažehnu motor, nechám ouška místních pokochat se krásou mých decibelů „svobody“. Kola se dají do pohybu, motor burácí a jede se. Tedy jen ke světlům, kde je fronta jako na banány. „Asi nějaký koncert nebo benzínek zdarma?“ proběhne mi hlavou. Proč by tu jinak byla fronta, to přece dá rozum. Proplétám se provozem, kličkuji sem a tam. Jedu pomalu, ale zase pořád bez zastávek. Přejedu Letnou a zastavuji na červenou u odbočky do Dejvic. Semafor tady už lidi neřeší. Padne červená a projede dalších pět aut, aniž by je to trápilo.
Pokračuji dál až ke sjezdu k tunelu. Stojí tu fronta do tunelu, lidi blokují oba pruhy. Zase jedu mezi auty a najednou vidím červenou Octavii, slečna se snaží probojovat do stojící fronty. Lidi neuhýbají, neboť nemají kam když se řada nehýbá. Projíždím a najednou klakson. Zastavuji a otáčím hlavu, vypnu hudbu a odklopím helmu. Slečna gestikuluje a křičí „kam jako jedeš, když se napojuju? Nevidíš blinkr?“ Než stihnu odpovědět, ozve se mladý řidič vedle mě „on může jet dál, protože nemá tak tlustou kovovou p*del jako ty a vejde se!“ Slečna má na tváři překvapený výraz a odpovídá že vůbec nechápe. K tomu přispěchám já s mým oblíbeným rčením „ty nejsi nejostřejší tužka v penále co?“ Opětovně nechápavý výraz. Pamatujte, není hezké se lidem smát a dělat si z nich srandu, ale je to fakt občas zábavné. Zakroutím hlavou, zaklapnu helmu a pokračuji v krasojízdě.
Citát: „Dejte lidem volant a oni zhloupnou.“ Forest - dnes 27. 9. 23 na cestě domů.
Dnes pozoruji opravdu spoustu hloupého chování, podivností na silnici. Musím být ale fér a říct, že spoustu řidičů zase uhýbá, občas se dají do řeči a řidiči kamionů i když pořádají „nelegální závody“ v předjíždění, tak vědí, jak se v zácpě chovat. Pokračuji přes vypich rovně protože všude stojí hadi aut. Zítra je volno a všichni opouští město touze po volnosti a odpočinku, jako krysy loď před potopením.
Na dálnici mě mine auto, které směřuje ke stojící koloně. Jede asi 160 km/h a protože se jistě naplno věnuje řízení, tak přehlédne stojící auta. Vidím, jak se čoudí od auta, gumy se škvaří, všude je modrý kouř. Naštěstí poslední auto mine a objeví se ohňostroj složený z dílů zpětného zrcátka. Zastavuji a zjišťuji, jestli je nabouraná posádka v pořádku. Vše odnesla kapota a provinilcovo zpětné zrcátko naštěstí. Nechávám číslo, kdyby potřebovali svědka, protože kokos, co nedává pozor a takto ohrozí jiné řidiče si trest zaslouží.
Dál pokračuji mezi stojícími auty. U přípojného pruhu zastavuji u červené obouchané a časem poznamenané dodávky. Řidič před námi dává jasně najevo, že ho nikdo nepředjede, než se připojí. Dodávku řídí starší Vietnamka, která se usmívá a ukazuje že mě pouští. Vyklopím helmu a říkám že si chvilku počkám, protože řidič se obává ztráty své mužnosti, kdybych ho předjel dřív, než se zařadí do fronty. Vietnamka mi nabízí jablko, abych prý byl zdravý. Za sebou má celou přepravku a tak proč ne, tohle se každý den nestává. Po chvilce pokračuji i bez ohrožení mužnosti dalších členů našeho autoštrůdlu. Pak už sjíždím a směřuji rovnou do garáže. Dnešní den byl opravdu výživný od rána až do návratu Scottyho do garáže.
