Článek
I do života motorkáře se občas vloudí mráček, který zastíní to neustálé slunko v jeho životě. Například když jeho druhá kůže, kterou nosí a jen občasně doma svléká, dojde úhony. V mém případě jedna moje rukavice začala stávkovat a vši… (nebo to byly švy?), prostě jedno z toho, se začalo rozpadat.
V takové situaci může někdo bědovat, jiný zase rukavice zahodit, tisíc hlav tisíc reakcí, ale já se je rozhodl reklamovat. Mám je měsíc, tak proč ne. Když jsem je objednával, došlo k problémku s dodáním. Jako malý chlapec plný radosti jsem trhal papír na balíčku, bojoval s hadem z izolepy, jenž mě nechtěl k mé vysněné zásilce pustit. Když jsem balíček otevřel oněměl jsem úžasem. Bylo to opravdu tak neuvěřitelně nečekané. Místo rukavic zde ležel kryt nádrže na Triumph. Třeba se pletu, řekl jsem si. Otáčím krytku a hledám jakýkoliv otvor na prsty. Ale bohužel marně, je to opravdu kryt nádrže. Rychlý telefon a rukavice mi slečna dovezla do Prahy, předali jsme si je. Kdyby cokoliv bylo potřeba, rychle vyřešíme, mi sdělila. Tomuto přístupu se nedalo nic vytknout a potěšilo mě to. Konečně mě čekalo mnoho kilometrů v mých nových rukavicích.
Dorazil jsem k obchodu. Na vrbovce jich je opravdu velké množství. Lze tu koupit asi téměř cokoliv, po čem motorkáře srdce touží. Slečně, co mi rukavice prodala, jsem poslal fotky a vše tu mělo být domluveno. Nakonec mi prý rukavice opraví. Neohroženě vcházím do prodejny. Během chvilky je u mě prodavač. Ano vyřídíme, opravíme. Nedalo mi to a zeptal jsem se „Já ty rukavice vozím denně, nedaly by se přece jen vyměnit? Nemusel bych bez nich jezdit.“ Tím jsem ale celou tu atmosféru pokazil. Prodavač na rukavice kouká a ani nemusím číst myšlenky. Ne nedají se prodat jako nové někomu jinému. Po chvilce říká „No ony jsou nošené, tak to měnit nelze, jedině že byste je nenosil, pak bychom je vyměnili asi hned.“ To mě tak trochu zaujme. „No ale kdybych je nenosil, tak přece nezjistím že jsou poškozené na reklamaci? Navíc jsou to rukavice na motorku a koupil jsem je, abych v nich na motorce jezdil.“ Prodavač je ale zkušený taktik a nedá se zaskočit každým ocáskem, co to na něj zkouší, a ihned odpovídá „Abych řekl pravdu, nevím, jak jste se domluvili, ale tak při troše štěstí, nechci kecat, tak do týdne by mohly být zpět.“
Věnuji svůj třeba někdy v budoucnu ceněný podpis na reklamační list a vyrážím zákaznicky uspokojen z obchodu. No, přiznávám jsem trochu rozčarovaný přístupem po všech těch citátech a ujištěních, co o sobě píšou. Jsou to motorkáři a chápou motorkáře. V hlavě mi vyvstane myšlenka „kolik z nich na okruhu jezdilo týden bez rukavic?“ Zaplaším ale tyto chmury, nakonec Frantík a Boženka takovou váhu zase nemají. Na druhou stranu osud člověku musí motorkáři přichystat i nějakou překážku, aby si uvědomil, jak dobře se vlastně má a že spoustu věcí je opravdu nepodstatných. Nyní se zase mohu těšit na rukavice, tedy pokud mi místo nich nepošlou třeba opravené stupačky na Yamahu.
