Článek
Konečně se zase Scotty probere k životu. Zívne si výfuky na celou garáž a můžeme jet. Rozjíždím se hezky v klidu, jedna zatáčka, druhá. Projíždím školní zónou, kde je „50“ a má tu svůj důvod. Náhle mám za zadkem černé audi, které prudce brzdí a je tak blízko, až se bojím že mi znak obtiskne do brašen. Řidič, říkejme mu Otomar, najíždí a ihned šlape na brzdy. Jak je možnost, tak mě druhým pruhem předjíždí minimálně stovkou. Otomar to má v hlavě dost pomatené. Přijíždím na radlickou a černé auto už stojí v koloně. Míjím auto po pruhu a pokračuji podél kolony. Jak se pruh rozjede a je možnost opětovně mám v levém pruhu audi zase za zadkem a stejná situace. Plyn a brzdy, zase plyn a zase brzdy. Najíždím do autobusového pruhu, kde motorky již jezdit mohou. Otomar si to malinko popletl a tlačí mě autobusovým pruhem. Dojedeme až k semaforu, kde budeme odbočovat doleva do tunelu Blanka. Padá zelená, pokládám ruce na řídítka, pomalu řadím a chci se rozjet. Otomar to nevydrží a za plného plynu mě objíždí pruhem zprava tím, že tam najede jinému autu. Hned za světlem ale Otomara zastavuje hlídka, která zde celou dobu stojí. Že bych je náhodou přehlédl? Otomar určitě. No aspoň už si může vydechnout a malinko se nad sebou zamyslet.
Chápu, že někdo spěchá, ale lidi zamyslete se a nebuďte jako Otomar, ohrožujete nejen sebe, ale i jiné, kteří to v případě průšvihu většinou za vás odnesou.
