Článek
Přes víkend jsem se účastnil firemního teambuildingu, jak jinak než na motorce. Počasí bylo hezké a cestou tam jsem dorazil s kolegou z práce. Jeli jsme společně, protože je to tak pohodlnější a zábavnější. Nyní čas zaplacených radovánek skončil a byl čas na cestu domů. Vzdálenostně jsem si to trochu natáhl, protože se projíždělo krásnou krajinou. Hezké silnice, prakticky žádný provoz. Počasí bylo taky dobré, takže se jelo skvěle. Cestou jsem stavěl pro benzín a také kávu. No kávu, taková horká voda s hnědým štěrkem. Ale když není nic jiného neopovrhnu ani tím. Když jsem dorážel k Praze tak jsem si kus zajel po okruhu. Ani jsem se nenadál a do cesty se mi postavila kolona. Pruhy jsou široké a většina aut už se skoro umí postavit tak, aby mohla případně sanitka nebo policie projet. No na českých silnicích to musí ještě řidiči trénovat. Jsme zatím řidičsky mladý národ a některé zvyklosti stále spousta řidičů neovládá. Je pravda, že když je kolona tak se postavit ke krajnici místo středové čáry není tak jednoduché. Vyžaduje to speciální dovednost, a to pro žádného řidiče není jednoduché. V levém pruhu doleva a v pravém doprava. Mě se plete taky levá a pravá strana tak tomu rozumím. Je kolona, chci ke straně a omylem prostě stojím u čáry. Chce to čas a trénink. Nikdo není mistrem hned, a zvláště v Čechách.
Začnu si pomalým tempem razit cestu mezi auty. Ve zpětném zrcátku si všimnu další motorky. Motorkář jen kožená vesta, celá ruka tetovaná. Takže takové vzdušné oblečení. Já tak nejezdím, ale proč ne. To je ta krása volnosti, že to každý máme podle sebe. Najednou přede mnou cukne auto jako když mi chce zkřížit cestu a hned zastaví. A pak ještě jednou. Jakýsi plantážník zatoužil po mém skalpu zdá se. Jedu pomalu, takže rychlé zmáčknutí brzdy a motorka zastaví na místě. Staženým okýnkem ke mně doléhá hlas řidiče „všechny bych vás sundal, si předjíždíte, děláte jen bordel na silnicích, nic nedodržujete… (obsah je cenzurován)“. Asi má špatný den, nemá klimatizaci, a proto je tak špatně naladěn. Zakroutím jen hlavou nad tím nešťastníkem a chci pokračovat dál.
Jen co se rozjedu, prolétne těsně okolo mé nohy zrcátko auta, které se dál kutálí po zemi. Skrze hudbu v helmě a bublání motoru doléhá nyní k mým uším křik a nějaký hluk. Zastavuji, vypínám hudbu a otáčím hlavu. Vidím motorkáře za mnou nakloněného do auta, kterému z místa kde bylo zrcátko koukají jen dráty. Slyším, jak něco na řidiče křičí, ten se snaží dostat co nejdál od otevřeného okénka jako kočka, která uvidí vodu. Na zádech motorkáře je vidět nápis MC klub a logo. Bohužel se v klubech nevyznám a netuším co, to bylo za klub. Že by strážný Angels? Motorkář se rozhodl, že přístup řidiče auta se mu asi nelíbí.
No občas to účtování přijde, že člověk ani neví jak. Neschvaluji běžně takové chování, ale asi bych lhal, kdybych řekl, že mi bylo toho řidiče líto. Má to, co chtěl. Já pokračuji dál klidným tempem, než se nedostanu ke sjezdu a mohu dát Scottyho odpočívat do jeho domečku. Projížďka zakončená další karmickou lekcí
