Článek
8. Den – Pro tuhle rybu jel bych Polska kraj
Ráno se budím první. Hlásím, že za deset minut je snídaně. „A budil jsi nás?“ Okamžitě dorazí od Petra. „No jasně, teď.“ Jsem osočen, že také chrápu. Byla pořízena audionahrávka, ale neobsahuje žádný důkaz, že jde o mě. Ondrovo svědectví je nepřípustné, protože byla tma a nemá čestné prohlášení, že mluví pravdu. Takže zase jsem z toho vybruslil. Odcházíme na snídani. Ta je zase výborná jako vždy. Balíme se a připravujeme na odjezd. Dnes se od nás odpojuje Jiřík, tak nás bude zase méně. Naštěstí odpojení členové dorazili zatím v pohodě domů a nahlásili se. Scházíme k motorkám. Jiřík si raději bere můj oříšek z nářadí. Doma mi ho zase přiveze. Sedíme u stolu vedle motorek a Ondra ladí něco na helmě. Najednou si Ondra přisedne. Zazní dotaz „Už jsi hotový?“ „Už dávno“ odvětí Ondra. Koukáme a tedy na něj se asi nečeká. Za celou dovolenou jsme překvapení místní úrovní kuchyně. Chutnalo nám všude. Ať už rychlé občerstvení,nebo čtyřhvězdičkový hotel. S kávou už je to horší. Ta už všude nechutná. Jídlo je ale naprosto bezchybné všude. Cesta zase ubíhá v šesti velmi svižně. Před námi asi pršelo, protože jsou mokré silnice. Po pár minutách nás už z dálky zdraví Ježíš. Za chvíli už stojíme pod ním. Ano je opravdu obrovský. Pár fotek a jede se dál. Za chvíli dojíždíme na benzínku. Zde nějaká paní něco vyřizuje a hrozně zdržuje. Druhá „slečna“ v kožené sukni tam začne něco nacvičovat s autem, jezdí dopředu, dozadu, otáčí se dokola, couvá, zase se otáčí a nakonec zajede stejně jako vyjela. Nejsme si jistí, jestli ji Bohouš něco neprovedl. Ale něco říká, že se nás nebojí a že zatelefonuje. Nikdo z nás netuší, o čem to mluví. Zachytíme, že s někým mluví asi o nás, zmínila „Češi“ a pak asi, že jsme ji častovali nějakým nehezkým oslovením. Nikdo z nás stále netuší, o čem mluví. Konečně odjíždí a ještě mává. Na Bohouše se prostě ženský zlobit neumějí.
Pokračuje dál. Chvíli zase jedeme pilu, okolní svět se mění ve šmouhy. Rozbité silnice končí a zase se přesouváme po krásných silnicích. Dorážíme na další benzínku. Zde plánujeme nocleh a zbytek dne. Dáváme si výborný oběd a najednou se k Sudeťákovi přitočí nějaký místní a začíná rozmluva. Slyším „czeský pepíky.“ Pak zkouší číst nášivku „Sudeťák“. Následně Pepa říká „Pepík ze Sudet“. Pak už je jídlo. Po jídle se Sudeťák natáhne. Plány jsou hotové. Sudeťák leží na trávě a já opírám o strom. Ondra na nás kouká a teď slyšíme „já už bych jel.“ Sudeťák vyskakuje a odpovídá „když chceš Ondrášku, tak hned jedeme.“ Hurá na motorky a vyráží se. Jedeme krásně lehkým svižným tempem, aniž bychom porušovali rychlostní zákony. Silnice už tak dobré nejsou, jak se blížíme k ČR. Chvíli mám i pocit, že jedu na pořádném Harleyi. Vše se klepe, připadá mi, že vše přišroubované upadne. Proplétáme se uličkami, a míříme zase mimo město. Boss nám chce ukázat něco v lese. Napadá nás spousta věcí…chvíle napětí… Mauzoleum Emila Backera v lese. Emil je ale pryč. Pokračujeme tedy k naší známé rybárně. Nakonec kvůli KVPO návštěvě tady jsem začal ryby víc jíst. Candát byl opravdu zase luxusní a moc jsme se nadlábli.
Teď směr pivo, tedy ubytování. Spíme už na české straně, takže jaká je šance že čepované pivo nebude? Jedeme krásnou cestou, zatáčky se pěkně kroutí jedna za druhou. Za chvíli už jsme na čáře v pivovaru Trautenberk. Je dobré, že nemáme manželské postele. Místo toho dvě malá letiště. Bohouše to děsí, nás ostatní to taky děsí. Ondra vyjednává vrácení platby. Dávají nám další pokoj. Zděšení je menší, nervy se uklidňují. Vybalujeme se, povlíkáme postele, protože nás pokoj neměl být obsazený. Hotovo. My jdeme dolu na pivo a Sudeťák se sprchuje. Konečně pivo s pěnou. Pijeme, odpočíváme. Najednou se valí voda z pokoje, na chodbu, potopa. Sudeťák nám pak líčí, jak se sprchuje a ucpaný odtok udělal své. Běhá s ručníkem a vytírá a vytírá. Obsluha tvrdí, že ho Sudeťák ucpal, ale to se nám zda přehnané. Třeba že by to ucpal, když si myl vlasy a ty už dole v hospodě nemá. Ne, Pepou to nebude, ale nechceme obsluhu zbytečně prudit kvůli jedné věci, která je navíc asi opravená. Jídlo je dobré, pivo také. Už je znát únava po cestě. Sudeťák šel spát a my odcházíme také. Zítra nás čeká poslední úsek cesty. Pak už bude druhá dovolená za námi.
