Článek
9. Den – Slzy nebo spíše plaváček na konci dovolené
Ráno vstáváme dřív jak jsme se dohodli. Abychom ujeli dešti. Silnice byly mokré asi už něco spadlo. Já se probudím první a budím Bosse. Je vzhůru hned. Sudeťák ještě spí. Provedeme základní potřeby a Sudeťák pořád spí. Bossovi začne hrát AC-DC budík. Natáčí telefon na Sudeťáka. Nic… „Je Sudeťák živý?“ běží nám hlavou. Boss už krouží telefone přímo nad Sudeťákem, jako by to byl Sup, který čeká na svou zdechlinku. Zabralo to a jedno oko se líně otvírá. Je to dobré Sudeťák je naživu. Oblékáme se a vyrážíme na snídani. Sudeťák vyráží dolu jako první. Klepám na vedlejší pokoj a oni jsou už taky vzhůru. Napadá mě, že jsem měl říct Bossovi ať vezme kartu. Tak se otáčím a Boss je již na chodbě. „Máš kartu viď?“ ptá se mě. Tak to mě znejistí, Sudeťák ji nebral určitě a já také ně. Chvíli přemýšlím, co dělat ale náhle Boss karty vytáhne a nastává úleva. Snídaně je opětovně v pořádku a všichni si pošmákneme. Dokonce konečně káva z automatu, takže i vyznavači kvalitnější kávy po rozpustném bahně, nebo zalitým hnědým štěrkem co jsme občas dostali jásají. Následuje odchod k motorkám. Bohouš se loučí, protože pojede o něco později. Osm hodin ráno je na něj moc brzy. Nakládáme věci na motorky. Boss přichází k motorce a je to jasný alfasamec, protože pouze u něj se podle všeho celou noc po motorce proháněli kočky. Šlápoty jsou po celé motorce :D
Nastartováno, zabaleno a vyráží se. Silnice jsou pěkné, hezké zatáčky. Jedeme směrem na Tanvald, cestou nám míjí krátký deštíček, tak stavíme na pumpě. Koukám na radar a říkám že před námi je jeden mrak ve směru co jedeme, ale kdyby se uhlo z kurzu tak ho podjedeme. To ovšem zaniká podle všeho v hovoru ostatních. Nasedáme a plní elánu jedeme dál. Za chvíli už jedeme téměř na vodních skútrech přímo tím jediným mrakem, ale nejsme sami. Před námi je hromada jiných motorkářů a ten stejný problém. Po pár kilometrech zastavujeme zase na pumpě. „Kdo nás donutil vstávat tak brzy?“ Někdo prohodí. No dohodli jsme se všichni, ale po zaslechnutí mé odpovědi už je jasné, kdo s tím přišel. No samozřejmě že Já. Ještě chvíli čekáme, povídáme si dalším čekajícím motorkářem. Má Jawu. Za chvíli už začíná modro. Vyrážíme. Ještě jedeme po mokrých silnicích tak jedeme opatrně, ale pomalu vylézá sluníčko a začíná být i tepleji. Petr si vždy chválí svojí otevřenou helmu. No má to doslova své „mouchy“. A když prší tak vodu, kamínky a další rozmanitosti co silnice a příroda nabízí. Další cesta už ubíhá klidně. Sudeťák se cestou odpojuje a jede po dálnici. My ostatní se nakonec loučíme v Líbeznici. Snad si to pamatuji dobře. Přišel čas odjezdu domů. Domu dorážím docela rychle, není téměř žádný provoz. Tady už mě čekají mé holky a taky pár vychlazených, ČEPOVANÝCH s PĚNOU plzniček. No nakonec jsme tu dovolenou přežili docela dobře.
