Článek
2. den - Už budeme u toho moře?
Ráno jsem se vzbudil už kolem páté. Nad hlavou mi u okna bzučela vosa a nemohla ven. Bylo modro a myslel jsem že jsme zaspal, ale bylo opravdu světlo. Ještě chvíli se dalo spát. Ráno už naše patro bylo vzhůru. Připomněl jsem Dědkovi prášky, protože mě jmenoval hlídačem(je to jako nutit dítě ať nezapomíná), zaběhl jsem zkontrolovat spáče Ondru, jestli už jeví známky života a viděl jak Dan s Bossem spolu v koupelně naprosto účelně schválně a intimně si čistí zuby. Každý svoje naštěstí. Sudeťák včera říkal že udělá snídani. Ráno jsme zašli k sousedům a už Sudeťák lítal a realizoval se v kuchyni. Petr chtěl vytvořit hezkou fotku a bohužel dobrý úmysl byl korunován nešťastnou nehodou a nakrájený čuník se pokusil o útěk. Rychlý odskok do potravin a chyba napravena. Snídaně párky a vajíčka musíme složit poklonu panu kuchaři, bylo to vynikající.
Nastal čas se zabalit a vyrazit zkontrolovat jestli tam motorky ještě stojí. Dan si dole naroloval gumu na … no řekněme na padáky aby mu neklouzaly nožky. Překvapení byl Ondra, který byl dole a věcmi mezi první půlkou účastníků zájezdu. Postupně přišli ostatní, zabalili jsme se na motorky a vyrazili. Zdá se k funkci nosiče zavazadel, deníčkáře, tlumočníka a vleznanerva mám i funkci vesťáka. Zastávka na pumpě a tankování. Jiřík podlehl kouzlu mokrého trika a když se nepolil vodou jako včera, tak to dohnal tady pořádně benzínem. Před křižovatkou to Petrovi chcíplo a nemohl najít neutrál. Už jsme slézali aby jsme mu pomohli hledat okolo motorky, ale najednou se povedlo a motorka naskočila.
Jízda ubíhala zase svižně, stav silnic je skvělý. Na světlech došlo i na malou klukovinu a poměření pinď.. tedy výkonů a zelená odstartovala odpověď na otázku HD nebo Honda je rychlejší. Zdá se že to je remíza. Pak cesta vedla krásnou lesní krajinou. Motorek potkáváme tolik že si asi přilepím ruku k helmě, abych ji nemusel pořád zvedat. Náhle drobná komplikace. Cyklisté na silnici a ve dvoustupu, jak jinak. Cyklisté jsou jako velký brouk co se rozpleskne o plexisklo helmy. Není to životu ohrožující, můžeš jet dál, ale je to nechutně obtěžující a opravdu hrozně otravné. Zjistil jsem že s Bossem máme oba tachometry na míle. Všude 50, já ji na tachometru nepřekročil. Následovala zastávka. Cigárko, pauzička a je to tu. Tu zazněla Petrova památná věta: „Už budeme u toho moře?“
Další cesta pokračovala bez problémů, projížděli jsme malebnými vesničkami, a krajinou. V Kaliszy stavíme na oběd. Sudeťák se u oběda zavázal že s námi již nepromluví, protože si z něj osazenstvo utahovalo. Začalo vyrovnávání večeře, Sudeťák mlčí. Probíralá se další cesta, Sudeťák mlčí. Přesouváme se k motorkám, Sudeťák stále mlčí. Zastávka na další benzině. Tankujeme, cigárko a napít. Sudeťák MLČÍ. Potkali jsme tady fanynku, asi nám nechá vzkaz na webu. Bavíme se o nových motorkách Intruder. Jsem opraven ze nové už nejsou. Tak 2018 poslední říkám. A náhle se to stalo.....2016 zazní od Sudeťáka. Všichni na něj udiveně koukáme. „ono to žije?“ optal se někdo. Ale kdo by to čekal, Sudeťák mlčí.
Vyrazili jsme na poslední úsek cesty. Krásná silnice, cesta jde hezky. V jednu chvíli před námi jede auto. Během jedné sekundy uhýbá doprava na zdánlivě rovné odpočívadlo. Bohužel ale zdání klamalo. Auto začalo prudce skákat. V jednu chvíli jsem měl pocit že jeho nápravu mám vedle hlavy. Očividně prý doskákal v pořádku, ale táta mu asi už auto nepůjčí. Zastávka u místního obchodu. Stojíme a zazní dotaz „už budeme u toho moře?“ Jirka si koupil vodu. Říkám ať ji otevře že chci vidět jak se polije. Směje se mi že umí otevřít láhev aniž by se polil. Za cca 5 minut slyším smích a Jirka opětovně politý. Je to prostě bryndal. Vyrážíme na poslední úsek cesty. Odbočíme vlevo a najednou je to tu. Druhý Bossův test věrnosti. Cesta se proměnila v Bagdád po několika náletech. Díry jsou všude, povrch nikde. Jen prach a šutry. Jedeme ale za naším vůdcem a nebojíme se ničeho. (první test proběhl včera. Tankování domluvené po 120 mílích:
110 mil - Boss míjí benzínku - pohoda benzínu dost
116 mil - Boss míjí benzínku - pohoda ví co dělá
121 mil - Boss míjí benzínku - začíná decentní nekomfort )
Za chvíli naštěstí toto peklo končí a začíná silnice. V jedné zatáčce na nás zaútočí krvežíznivý, bojovný a útočný jezevčík. Má ale tolik rozumu že se nenechá přejet a tak se nám daří ujet. Za pár minut jsme u hotelu. Ubytování se vyřídilo rychle a už sedíme, protože hospoda zavírá už v 20. Pak budeme asi řešit co dál. Pivo je Kozel, ale pěnu sem zapomněli dovézt. No co, žízeň je a pivo to je. První runda hned zmizela. Večeře byla skvělá. Všichni jsme přežraní. Poslední objednávka a na stole přistálo další kolo. Zábava nechyběla, rozebíraly se dnešní zážitky. Pijeme, bavíme se a najednou Sudeťák mluví. Večer pokročil a rozešli jsme se spát. Tak jsem zvědav, jestli zítra bude to moře.
