Článek
4. Den – Mužský francouzák aneb mačkej…
Kolem páté ráno mě probudil zvuk, jako když někdo umývá kamion. Vykouknu z okna a tam vodní apokalypsa. „Tak to bude zase naprd,“ pomyslel jsem si. Koukl na mobil a viděl že je teprve pět. V předpovědi ukazovali déšť do šesti. Ještě jsem zalehl. Mají tady hrozně otravné mouchy. Jak podotkl Boss, oni je vedle nemají, protože prý vyvětrali. Ale netuším, co tím myslel. Vykouknu z okna a venku vidím jít Sudeťáka. Nebyl před chvíli v pokoji? Neviděl jsem ho odcházet. Asi tu má bratra dvojče. Ráno dělal snídani Dědoušek. Vajíčka a párky. Snídaně byla výborná. Mezitím se vrátil Sudeťák z benzínky s „kafem“ - trochu místního štěrku prohnali drtičkou a obarvili na tmavo. Dá se to vypít a kameny pak prostě vyplivneš. To by bylo něco pro našeho znalce kávy Gase 🤣. Po snídani jsme se začali pakovat a připravovat na dnešní výlet.
Dan je dneska vedoucí, naplánoval kompletně trasu po památkách, parkování a vše. Zastávka na benzínce a včerejší domluva nese ovoce, úplný ovocný koš. Natankovat, ranní kafíčko, cigárko a cca 10–20 minut. Vypito, oblečeno a už se jede. Projíždíme centrem. Na světlech se rozjedeme a Petr signalizuje, že nemůže jet. S Danem a Dědkem projedeme světla a zastavíme na parkovišti u autobusu. Ostatní stojí u Petra a brání ho proti dravým autům. Seberu brašnu s nářadím a už běžím. Já věděl, že se bude hodit. Petrovi se zasekla přední brzda, takže se nedá nic dělat a Petr obdrží ode mě takového malého francouzáka, i když jde jen o klíč. Nikdy by to nečekal, jak bude za francouzáka od chlapa šťastný. Jiřík vedle nechal nastartovanou motorku. Již druhý den na displeji má grilované kuře a pořád není hotové. Motorka vypla a nešla nastartovat. Asi se přehřála. Mezitím jsme opravili brzdu. Netušil jsem, že to nářadí je tak těžké. Zpátky u motorek a jede se dál. Občas vidím pražskou magistrálu, evropskou, Vršovice. Je to tu hodně podobné. Prosmýkneme se postupně městem a následně nás Dan vede skrz průmyslovou zónu. Okolo nás jezdí náklaďáky. Za zatáčkou Ondra hlásí Danovi, že Petrovi zase zlobí brzda. Otáčím motorku, protože vím, že určitě zatouží po dalším chlapském francouzáku. Slézám u Petra z motorky a najednou za zády uslyším ránu. Rychle otáčím hlavu a vidím že Dan si střihnul scénu z Jamese Bonda, ale bohužel jen napůl. Na prachu mu přeskočilo kolo, když přibržďoval a sklouzl se na bok. Koukáme na něj na náfuku. Vesta se nafoukla správně. Naštěstí jemu ani motorce nic není. Zůstala na padáku a brašně. Do toho nám začalo pěkně poprchávat.
Dorazili jsme konečně do Westerllatte. Prošli jsme si památník a konečně jsme viděli moře. Pak jsme se všichni sešli a přejeli k centru. To už dorazilo řádné spláchnutí. Postáváme pod mostem a hledáme restauraci. Hned vedle nás je podle mapy „rybářská“ hospoda. Ryby mají, ale Sudeťák a Boss si nedokáží vybrat, tak šli do jiné. My jsme dostali výbornou rybí baštu. Stejně tak Boss se Sudeťákem si prý pochutnali. Protože zdvihly most tak jsme vyrazili na prohlídku staré části Gdansku. Uviděli jsme krásný kolotoč. Jiřík a Pepa si začali poměřovat kolotoče, jestli má i jinde stejné rozměry nebo ne. Procházka starou částí. Po řece projížděla stará pirátská loď upravená do atrakce. Zjistili jsme, že Ondrovy boty nejsou moc dělané na chození a bolí z toho nohy. Konečně u motorek. Nasedáme a postupně vyrážíme na další část naší cesty. Dojeli jsme na Kamiennou Goru. Tady se rozhlídneme a nyní řešíme večeři. Padají různé návrhy. V okolí je pizzerie, ale hospoda žádná. Zajedeme tedy k Berušce (polská sámoška, něco jako Lidl). Ta nám obstará vše potřebné. Začíná mě zlobit spojkový spínač pro startování. Rychlá oprava sponkou od Ondry. Vše funguje. A teď nastartuju na první máčknutí chlubím se Jiříkovi. A tak to přesně dopadá. Válce jsou ve špatném postavení, tedy ozve se zvuk a nic. Jiřík mále spadne z motorky v záchvatu smíchu. Na druhé zmáčknutí už motor nastartuje. Boss se obává že jeho baterka umírá, ale motorka taky nastartuje. Můžeme konečně k Berušce.
Nákupy dokončeny. Čekáme venku, Boss nikde. Pořád čekáme a Boss pořád nikde. V hlavách se nám honí myšlenky „smetli tam Bosse důchodci? Nebo ho ochranka chytla? Nebo mu u chlaďáku na hlavu spadla cihla?“ Nikdo netuší. Strach a obavy… Nakonec tedy část nás vyráží k domovu. Sudeťák zůstává, aby se případně pokusil Bosse z Berušky zachránit. Dorážíme na parkoviště, než seřadíme motorky, doráží Boss i Sudeťák. Skoro jásáme, protože oba žijí. Co si budeme povídat, jsme v dost divoké části a nikdo netuší, co se může stát. Petr se pouští do opravy brzd. Nesu nářadí, ano zase jsem rád, že ho máme s sebou. Petr mačká, mačká a najednou přichází citát "no nejsem já ale …troubelín (slovo kvůli cenzuře editováno), já to zavzdušnil. Tak aspoň si bude jistý, že to bude vše v pořádku. Mačká, lije brzdovku, mačká, lije brzdovku, mačká, zase lije brzdovku, mačká a najednou slyším „já už asi budu“, ale HD je jiného názoru. Vrací se tedy k mačkání. Dlouhé minuty mačkání následují. Ostatní se rozlezli do pokojů a začíná noční klid. Jeden rychlý telefonát Dědkovi „Vzal sis prášky?“ Prý ano. Takže další funkce pro dnešek splněna. Otvírám si další pivo a Petr mačká. Nedá se popřít, ale Petr má opravdu dlouhou hadici. Postupně se tu střídáme všichni. Dan mačká a zmíní „když jsem to dělal s Bossem tvrdnulo to rychleji.“ 🤣🤣 Bohužel se zdá že se problém nepodařilo opravit a úplně netušíme, jak to s tím bude zítra. No všichni pořád doufáme, že se problém podaří odstranit. Teď už se přiblížil konec dne. Tak uvidíme, co zítra. Dnes toho bylo opravdu hodně, ale vše se sem nevejde. Tak je čas to dnes zabalit.
