Článek
Nádherné počasí přímo svádí k projížďce. Končí pracovní den a jako vždy je čas vyrazit domu. Sedám a startuji. Provoz je minimální, až je to podezřelé. Projíždím první křižovatkou. U tunelu je vždy fronta, že se normálně musí motorka skoro tlačit a dnes volno. Projíždím a užívám si jízdu. Jedu v pravém pruhu a na konci se řadím do levého před auta. Řidič za mnou v pravém pruhu se ale rozhodl, že má dost těchto předbíhačů a neustálých porušovačů zácpy. Stiskl klakson a začal troubit. Rozhodnut, že mi dá tak moc najevo, jak ho zařazení před auta štve, bylo tak urputné až bohužel přehlédl, že najíždí na chodník. Kola poskočila přes obrubník, auto se zatřáslo a řidič se musel bohužel opětovně věnovat řízení. Srovnal jízdu a opětovně se vrátil na silnici. Měl docela kliku, že na chodníku nikdo nebyl, protože jinak by skončil očividně jako všichni bojovníci za práva ve vězeňské cele.
