Článek
Cestou do práce jsem opětovně zahlédl spoustu řidičů, jenž mají telefony v ruce i když jejich auto jistě handsfree má. Ono je to vlastně logické. Jako děti slyšíme: „Měl by ses držet svého bratra. Měl by ses držet školy, až dojde na testy ve škole tak se drž, raději drž pusu a jez,…“. Pak jsme o trochu větší a člověk slyší „Na přijímačkách držíme palce. Drž mi palce. Drž se učebního plánu. Stačí držet pusu a doma bude klid.“ Pak dospějeme v muže a ženy a je to tu zase: „Drž se toho, co umíš. Toho nebo té se drž, s tou ti bude dobře. Stačí když se budeš držet firemního plánu a vše půjde dobře. Neboj, drž se zákona a nebudou pokuty.“
Z toho to je jasné že držení je přirozená součást života. Od mala se máme držet něčeho. V dospělosti na silnicích pak každý den čelíme novým výzvám a situacím. Někteří se tedy v nejistotě obrátí k tomu, co znají. K držení. Těm statečným stačí držet volant nebo řídítka. Ti nejistí se obrací k držení na vyšší úrovni a tedy drží volant i telefon. Je to tedy jasně přirozená reakce a nikoliv hulvátství, lenost nebo ohrožení ostatních. Buďme tedy tolerantní.
