Článek
Musel jsem vyrazit v noci do práce. Silnice jsou volné, počasí chladnější a jede se tedy krásně. V datacentru jsem za chvíli, splním, co je potřeba, a chystám se odjet. Nasedám a vyrážím. Když projíždím kolem metra Skalka, tak se silnicí potácí podivná existence. Křižuje pruhy s lahví v ruce a něco vykřikuje. Jede se ale nádherně a tak ho objíždím širším obloukem, aby si třeba nechtěl přisednout. Již jsem na Jižní spojce. Je prakticky prázdná a tak to frčí.
Projedu tunelem a blížím se ke sjezdu. Vedle mě jede velký SUV Nissan. Oba jedem trochu rychleji. Najednou přede mnou vidím, jak dodávka začíná zprudka brzdit, asi kvůli radaru. Chystám se jít na brzdy, přece jen času mám dost. Řidič Nissanu si ale všiml taky a ihned mi uvolňuje místo v jeho pruhu abych brzdit nemusel. Kličkou se vyhnu dodávce a vracím se do pruhu a stejně tak řidič Nissanu. Mávnu na něj, že mi velmi usnadnil manévr a on blikne zpět. Nevšiml jsem si, že má světelnou rampu a chvíli se tedy ocitnu jako na stadionu v záři reflektorů. Za chvilku jsem už doma. Je hezké, že každý řidič „plechovky“ nemusí být automaticky nepřítel motorkáře.
