Článek
Dnes jsem byl hned ráno vyslán pracovně pro balíčky a tedy jsem si musel udělat projížďku místo cesty do práce. V datacentru jsem náklad vyzvedl a mířím do práce. Užívám si sluníčko, projížďku a za minutku přijíždím do centra Prahy do práce. Řidič mi v pruhu uhýbá mírně napravo abych mohl pokračovat a nemusel stát v koloně. Náhle se ozve rána, tříštění plastu a hlasité nadávání. Zastavuji a koukám co se stalo. Běžná situace, která děsí asi všechny. Přijel skútr a pokusil s předjíždět celou kolonu vpravo mezi zábradlím a auty. Slézám z motorky a pomáhám mlaďasovi na nohy, kontrolujeme že mu nic není. Naštěstí má bundu, takže není ani odřený, jen uražené zrcátko auta, promáčknuté dveře a skútr už nemá kapotáž.
„Tohle se mi nikdy nestalo, na motorce jsem nikdy neboural.“ říká. „Taky ještě nemáš motorku. To jsi předjížděl dobře na pašíka. Máš kliku, že sis nic nezlomil.“ odpovídám. Trochu naštvaně na mě kouká a odpovídá „Hele přece na motorce nebudu stát v koloně. Ten řidič do mě najel určitě schválně aby mě zastavil.“ Řidič si zatím kontroluje auto a volá policii. Trochu mě jeho odpověď zarazí „no možná v kolonách na skútrech a motorkách nestojíme, ale předjíždět vpravo, když jedeš v pravém pruhu to je pašíkovina opravdu veliká. Řidič tě nejspíše ani neviděl, protože tam se nemáš ani objevit. Tohle jde na tvoji hlavu.“ On sbírá kusy plastu a nadává jak jsme se proti němu spikli, když on nic neudělal. Řidič zatím vše oznámil, vytáhl formulář a začíná spisovat nehodu. Nechal jsem mu moje číslo, kdyby měl problém s naším „skůtropašíkem“, že případně dosvědčím, že nehodu opravdu nezavinil. „Asi to chce příště trošinku víc přemýšlet a více dodržovat nějakou bezpečnost. Dnes jsi vyvázl dost dobře.“ říkám k našemu ublíženému skútraři a vyrážím zpět na cestu do práce. On něco naštvaně odsekne, ale to už neslyším přes hudbu a výfuky.
