Článek
Před odjezdem bylo potřeba zaběhnout pro pár věcí do obchodu. Poberu vše potřebné a již jsem mu pokladen. Zde nějaký starší muž vykřikuje „Vše automatizují, dělají z nás jen hlupáky. Žádná tolerance v tomto státě, žádná komunikace, žádná slušnost mezi lidmi. Všichni jsou na všechny hnusný a otravný.....“ jen zakroutím hlavou a říkám „nejsou tu žádné fronty, žádné čekání. Nevidím v tom problém.“ On se otočí na mě od pokladní, která se zdá již unavená, protože to musí poslouchat asi 30 minut. „No já mám raději lidský kontakt a komunikaci než robota.“ „Ale vždyť se stále můžete paní pokladní zeptat, jak se má, čas u placení je téměř stejný.“ odpovídám. On zase začne zvyšovat hlas a mluvit ke všem „Jen kolektivním ne a odmítnutím tohoto vrátíme toleranci a komunikaci mezi lidi. V tomhle státě je to všechno pryč.“ To už nevydržím a odpovídám mu znovu „A kde je vaše tolerance a slušnost, když tady křičíte na paní pokladní, která nemůže jít pryč? Stačí když všichni budou dělat co chcete vy a pak budeme všichni spokojení, jak to poslouchám. Jak je vidět sto hlav sto názorů.“ paní pokladní potichu poděkuje a přesune se na druhou stranu pokladen. Náš bojovník za slušnější zítřky za mnou kouká a ještě tam něco vykřikuje, ale tomu už nevěnuji pozornost.
