Článek
Je nádherné ráno, přestalo pršet a můžu do práce. V garáži vše proběhne v klídku a už se jede. Blížím se k semaforům a v zrcátku vidím, jak se blíží nějaká fábie. Padá oranžová a tak přibrzdím. Za mnou slyším pískat brzdy a mladý závodník divoce gestikuluje. Kouknu zpět a jen kroutím hlavou. Padá zelená, pomalu zařadím a v klídečku se rozjíždím. Závodník troubí, šlape na plyn, ale asi netuší že přes mé výfuky a hudbu to neslyším. Projedeme křižovatkou a levým pruhem mě objíždí. Na dalších světlech opětovně šlape na prudkou brzdu, protože auto zahýbá doleva a tedy musí čekat. Jsem opětovně před ním, aniž bych výrazně přidal plyn. Dorazíme k Radlické ulici, na kterou vjíždí kamión vezoucí dlouhý náklad a předním náklaďák s nápisem „Plnění bazénů“. Fábie se řítí, co to dá, v levém pruhu, aby předjel kamión. Levý pruh končí a musí se zařadit za náklaďák. Trochu mi to připomíná scénu mistra Beana, když na schodišti předbíhá důchodkyni, aby pak šel za dalším důchodcem mezi nimi. Já jedu okolo, zase stálým plynem. Náklaďák mi dokonce udělá trochu místa a z okýnka řidič mávne ať jedu. Pokračuji tedy dál. Až do odbočky do tunelu jsem už fábii neviděl. Kdoví co se sním stalo.
