Článek
„Mozek se musí trénovat, stejně jako kterýkoliv jiný sval nebo orgán v těle. Nesmí zlenivět, pořád se musí zásobovat novými vědomostmi, protože jinak se přestane snažit,“ říkávala a já jí to věřila. Napsala jsem s ní několik knih a poprvé jsem se setkala s člověkem, který si toho tolik pamatoval, ale kromě toho neztratil kontakt se současností. Orientovala se v kultuře, v politice, v mezinárodních vztazích. Fotky vnoučat mi ukazovala na tabletu a komunikovala s nimi díky mobilu a počítači.
Právě díky své oblíbené televizní soutěži svůj mozek denně něčím novým nakrmila a on se jí odměňoval nebývalou spolehlivostí. Dívala se v podvečer a pak si své nové znalosti ověřovala při repríze, buď v noci, nebo druhý den před polednem.
Je to už pár let, co mi o tom vyprávěla, a já to od té doby dělám stejně. Každý den se snažím dostat do mozku nějakou novou informaci a podobně jako paní Kabátová kontroluji, jestli to v něm zůstalo. Sleduji také AZ kvíz, ale hlavně jsem si oblíbila soutěž Na lovu, která je nejen vzdělávací, ale i zábavná, a to díky okouzlujícímu moderátorovi a neméně okouzlujícím lovcům. Mám tuhle soutěž ráda hlavně proto, že soutěžící a také diváky u televizní obrazovky nepodceňuje, i když tam samozřejmě jsou otázky lehké, nepřevládají, a tak má člověk šanci si něco nového do mozkového skladiště uložit.
Před časem se soutěž reprízovala v dopoledních hodinách, kde jsem si ověřila, jestli jsem si něco zapamatovala, poté, co se neopakuje, tak si každý den pro mne novou informaci napíšu na papír a druhý den si zkontroluji, jestli mi v hlavě zůstala. Fakt to funguje.
Když se nedávno objevila nová televizní soutěž, která se jmenuje Kdo se ptá?, těšila jsem se. Ale nebyla tam jediná otázka, na kterou bych neznala odpověď, a i kdyby tam náhodou byla, z nabízených možností se dala správná odpověď vždy bez problémů vydedukovat. Trochu mě to naštvalo, a nejen mne, i jeden ze soutěžících umělců pronesl, že otázky urážejí jeho inteligenci. Otázky pokládají diváci, kteří je natočí na mobilní telefon, a ti zřejmě mají se soutěžícími soucit. Jinak by se třeba nemohli zeptat, jak zní Ludolfovo číslo na dvě desetinná čísla a podobně.
Možná má tato soutěž zvednout divákům sebevědomí. To je ostatně v poslední době trend. Stačí se podívat na sociální sítě a najdete tam stovky matematických příkladů nebo logických úloh, u nichž je napsáno, že na správné řešení přijde jenom génius, nebo že správně odpoví maximálně dvě procenta populace. A pak je tam triviální příklad, s nímž si poradí každý žák třetí třídy základní školy.
V diskusi pod novou soutěží Kdo se ptá? někdo napsal, že s otázkami by si poradili i bratři Bendigové. Pochopila jsem to, když jsem si přehrála jejich vystoupení právě ve zmíněné soutěži AZ kvíz, kde nevěděli vůbec nic. Ano, asi by uspěli, ale jakákoliv soutěž má smysl, když k přeskočení laťky člověk musí vyvinout nějaké úsilí. Vsadím se, že soutěž brzy zemře na nezájem. Alespoň já už jsem s ní skončila.
