Článek
Když se potkáme, tedy my, co sociální sítě sledujeme, tak si vyměňujeme informace, co pozoruhodného jsme se o naši generaci zase dočetli. V minulosti nás mladí pisatelé článků obviňovali, že zabíráme místa ve velkých bytech a velkých městech a měli bychom uvolnit mladším. Také podle nich překážíme, chodíme nakupovat v nevhodnou dobu a nemyjeme se.
Teď je jejich tématem uvolňování míst v dopravních prostředcích. Respektive neuvolňování. Oni si na rozdíl od nás seniorů dopravu platí, a tak budou sedět, my jezdíme zadarmo, tak prostě budeme stát. V pohodě. Ať sedí, my senioři stát umíme docela dobře, přežijeme to. Já si sice nedávno při zaškubnutí tramvaje natrhla lýtkový sval, ale nevadí, rozchodím to.
Bavili jsme se o tom včera s hercem Jiřím Krampolem, který je mimochodem ve vynikající kondici a jako vždy má řešení pro každou situaci. Když jsem mu vyprávěla o tom, co na nás juniorům vadí, smál se. Zvlášť ho zaujala námitka, že zabíráme místa v krásných bytech, v nichž by to juniorům slušelo mnohem víc než nám. A hned věděl, jak to vyřešit.
Stejně jako existují babyboxy by se mohly zřídit seniorboxy. Když někomu bude senior překážet, tak ho do takového boxu může beztrestně odložit. „Nebylo by to tak složité - jako jsou babyboxy na úřadech a nemocnicích, tak seniorboxy by byly v seniorských zařízeních. Byla by tam dvířka, vevnitř kolečkové křeslo, na které by se senior posadil, dvířka by se zabouchla a z druhé strany už by se seniora ujali sociální pracovníci.“
„Jo, bylo by to praktické, o tom není pochyb, jenomže domovy mají omezeno kapacitu, určitě by byly brzy přeplněné,“ namítla jsem. Ale i pro to má Jirka řešení. Ne všichni senioři by v takovém zařízení zůstali, někteří by se mohli ještě nabídnout k dalšímu použití. Někdo by hlídal děti, další se staral o dům nebo zahradu. Senioři, kteří rádi a dobře vaří, by vypomáhali v restauraci nebo pekárně.
„A co bys nabídla ty?“ zeptal se mě.
Zamyslela jsem se. Sice nějaké znalosti a dovednosti mám, ale nejsem si jistá, že by o ně byl zájem. Ale třeba by se někomu mohlo hodit, že umím šít. Svého času jsem i sako ušila. To by možná šlo, ale museli by mě šoupnout do seniorboxu i se šicím strojem anebo radši se dvěma, které vlastním. Ten jeden je na jemnější práci, ten druhý prošije i dřevo.
A jak by to bylo s tebou,“ chtěla jsem vědět na oplátku.
„Já bych měl na krku ceduli, že jsem přítulný a veselý,“ řekl Jirka a já se vsadím, že on by se v seniorboxu ani neohřál.
