Článek
Kamarádka má opravdu s dcerou velmi špatný vztah, takřka se nevídají, a když náhodou někdy k nějakému setkání dojde, pohádají se. Dcera jí nevolá, ona jí také ne, věčně jsou jedna na druhou uražené a s postupujícím časem se to nemění. Občas ke mně přijde, aby si vylila srdce a já hodiny a hodiny poslouchám popis všemožných příkoří, která si ty dvě vzájemně uštědřují.
Ale zároveň mi hlavou běží vzpomínky na dobu, kdy ona byla dcerou své matky a bylo to takřka totéž. Byly jsme kdysi kolegyně v jedné redakci a každý den jsme zahajovaly stížnostmi na její matku. Respektive ona přednášela a já naslouchala. Neměla svou mámu ráda, její přítomnost ji obtěžovala, a když matka v pokročilém věku nebyla schopna samostatného života, umístila ji v domově pro seniory a vlastně ani nevím, jestli ji tam navštěvovala.
Nechci nikoho soudit, každý z nás má jinou životní situaci, ale určité modely existují. Pokaždé, když se s něčím takovým setkám, vzpomenu si na již zmíněnou báseň Jana Nerudy Dědova mísa. Snad ji znáte, jestli ne, tak v ní jde o podobný problém. Starému otci se třesou ruce, a tak mu syn dlabe mísu ze dřeva, aby nerozbíjel nádobí. Vše pozoruje malý vnouček, který se tomuto umění chce také naučit: „Až se tobě bude třásti ruka, koryto ti synek udělá,“ řekne to malé dítě svému otci a ten se zastydí. Hlavně si uvědomí, že jak se chová ke svému otci on, tak se jednou k němu bude zase chovat jeho syn.
A o tom to v životě je. Učíme se příkladem, jak se my chováme k druhým, tak se oni chovají k nám. Pochopitelně výjimky existují a někdy se lidem dostane nespravedlivé odplaty, ale od toho výjimky jsou, aby popřely všeobecně platná pravidla.
Několik let jsem učila ve středním odborném učilišti, které fungovalo ve věznici. Mými žáky byli samozřejmě lidé, kteří se dostali se zákonem do rozporu a dost často šlo o rodinné konflikty. Dědovu mísu jsem tam přednášela často a umím ji díky tomu zpaměti. Po jednom mém přednesu jeden z mých žáků zaslzel a pronesl: „Já jsem svýho tátu zabil, tak to abych se připravil, že jednou můj syn udělá totéž.“
Já vím, že jde o extrémní příklad, ale můj žák to pochopil správně. A to je vlastně důvod, proč o tom píši. Když se k někomu chováme ošklivě, tak mějme na paměti, že se nám to v nějaké formě vrátí. Buďme proto raději k sobě laskaví, všem se nám pak bude lépe žít.
