Článek
Hlasy z tramvaje vystoupily, ani nevím, komu patřily a koho by jejich majitelé volili, ale přivedly k zamyšlení nejen mě, ale i paní sedící přes uličku. Naklonila se ke mně a řekla něco zásadního: „To by vlastně bylo praktické, kdybychom se Slováky volili opačně. Ti, co by byli s výsledky voleb nespokojení, by se přemístili na další volební období do sousední země, nespokojení Slováci by přišli k nám, nespokojení Češi zase k nim. Nežili bychom v rozdělených společnostech, a kdyby zase došlo ke změnám, přišlo by na další výměnu.“
Paní mluvila nahlas, a tak se do debaty přidali další cestující v té víkendově poloprázdné tramvaji. Někdo namítl, že by to bylo složité s bydlením a prací, ale autorka „výměnné teorie“ měla všechno promyšlené. Nic složitého, prostě by byl seznam volných bytů a volných míst na obou stranách, to by zvládlo pár koordinátorů. „Jen by to chtělo, abychom opravdu volili obráceně, na jedné straně pravice, na druhé levice, na jedné straně klimatičtí aktivisté, na druhé jejich odpůrci…“
Škoda, že cesta netrvala déle, já sice o dvě stanice přejela, ale paní stejně vystoupila dřív, než nás stačila seznámit s detaily této mezinárodní výměny. Pozoruhodné je, že to v tramvaji nikdo nevzal jako legraci, ani jeden z pasažérů se nesmál, dokonce si nikdo neťukal na čelo. Přemýšlela jsem o tom a snažila se takovou výměnu si představit v praxi. A vzpomněla jsem si na jednoho svého kolegu z dob, když jsem ještě pracovala v redakci jednoho časopisu.
Bydlel mimo Prahu a každodenní dojíždění mu komplikovalo život. Původně chtěl svůj mimopražský byt prodat a koupit si jiný v hlavním městě, ale pak se mu prostřednictvím realitního makléře podařilo sehnat rodinu s opačnými plány. Ta se naopak potřebovala přestěhovat do města, odkud on chtěl odejít. Sešli se, aby domluvili podrobnosti výměny a někoho z nich napadlo, že by vlastně bylo nepraktické, aby objednávali stěhovací vozy, složitě balili a pak zase rozbalovali, když vlastně domácnosti mají hodně podobné vybavení. Sepsali, co v jednotlivých bytech mají, a co bylo shodné, to tam nechali. Nakonec stěhování zvládly jejich osobní vozy a spokojenost byla na obou stranách.
Když to tedy šlo mezi Libercem a Prahou, proč by to nemělo jít mezi Bratislavou a Plzní, Košicemi a Brnem a podobně? Kdybych se kvůli nespokojenosti s našimi vládními představiteli chtěla stěhovat na Slovensko, kde by byla vyhovující vládní garnitura, vzala bych si oblečení, pár oblíbených knížek, počítač, možná šicí stroj a vše ostatní by zcela jistě bylo podobné tomu, co mám doma. A docela by mi přišlo vhod, kdyby na mě v novém domově čekala v ledničce brynza, oštiepok, parenica a možná i borovička. Jo, a kdyby mi tam nechali fujaru, určitě bych se na ni učila hrát.
