Článek
V rodném St. Louis ve státě Missouri začínala v útlém dětství jako pouliční zpěvačka a tanečnice. Jako devatenáctiletá začala vystupovat v Paříži s erotickým tancem, kdy tančila takřka nahá a vzbudila velký rozruch. Následovalo turné po Evropě a stala se z ní hvězda. Její vystoupení byla prostě vzrušující. Nejen proto, že měla na sobě třeba jenom sukni z banánů nebo peříček, ale postaral se o to také živý leopard, který jí dělal na jevišti partnera. Evropa jí ležela u nohou, ale Amerika ji nebrala, pro ni to byla jenom černá ženská, i když Ernest Hemingway o ní tvrdil, že je to nejvíc vzrušující žena, jakou kdy viděl.
Byla opravdu nevšední, šestkrát se provdala, její jediné dítě se jí narodilo mrtvé, zato jich dvanáct adoptovala, a to z různých koutů světa, aby ukázala, že si mohou rozumět lidé všech odstínů pleti i všech národností.
František Spurný, manažer, který přivezl do naší země nejednu světovou hvězdu, ale stál i za úspěchem Karla Gotta, zažil její vystoupení coby dítě, a bylo to pro něho nezapomenutelné:
„Když můj otec získal v roce 1930 Josephinu Bakerovou na vystoupení ve Velkém sále Lucerny, celá Praha šílela a všichni ji chtěli vidět. Vstupné bylo vysoké, ale vůbec to nehrálo roli, bylo vyprodáno. Jelikož cestovala do Prahy vlakem, čekal na ni otec na Wilsonově nádraží s drožkou, protože bývalo zvykem tak hvězdy dopravovat. Jelikož ulice byly plné lidí, kteří ji chtěli vidět, sedla si Josephina nahoru na kozlík vedle kočího a odtud lidem mávala a rozdávala do všech stran vzdušné polibky. Hodila si nohu přes nohu a otec s hrůzou zaregistroval, že pod sukní na sobě vůbec nic nemá a jak si vítr s lehkou látkou pohrával, bylo to vidět. Tak ji na to taktně upozornil, ale ona se jenom zasmála:
´Co na tom, ať něco vidí i ti, kteří se nedostanou na moje vystoupení!´
Ovšem ti, kteří se na vystoupení dostali, o tom dlouho vyprávěli. Možná celý život. Protože během vystoupení křičeli, tleskali, zpívali, tančili, prostě nemohli udržet svoje emoce v klidu. Josephine tančila v sukni z rákosí a pštrosích per, pod níž nic neměla, a sukně se při tanci stále rozevírala a muži šíleli. Také přes svá nádherná ňadra měla jen několik per a ta se chovala stejně.
Byla to prostě chytrá žena, která věděla, co na lidi působí a jak docílit největšího efektu. Ale její opravdová tvář byla nesmírně lidská a statečná. Bojovala během války proti nacismu a stejně statečně později hájila domov svým adoptivním dětem, které z celého srdce milovala.“
Vystupovala po celém světě, v Praze byla poprvé v roce 1927 u příležitosti promítání filmu Svůdná Paříž, v roce 1932 proběhlo zmíněné vystoupení v Lucerně a potřetí přijela v roce 1970 na Bratislavskou Lyru. To už z finančních důvodů nežila se svou početnou rodinou na zámečku ve Francii, ale v Monaku, kde jí svou vilu nabídl kníže Rainier. Zemřela náhle v osmašedesáti letech a až do posledního dne bojovala za svobodu a rovnoprávnost.
Zdroj: Marie Formáčková: Kdyby Lucerna promluvila, BVD 2009
