Článek
Dnes jsem měla schůzku na pražském Andělu, a jelikož jsem přijela o něco dřív, sedla jsem si na jednu z laviček blízko stanice tramvaje. Na lavičce vlevo seděl bezdomovec v kšiltovce a batohem na zádech, na lavičce vpravo další ležel a vedle něj stála nedopitá láhev s vínem.
„Neměla byste nějaké drobáky,“ ozvalo se nade mnou. Zvedla jsem oči a viděla celkem úhledného mladíka v černém tričku, s tetováním vykukujícím z trička na krku a s piercingem v uších a obočí.
„A na co ty drobáky potřebujete?“ zeptala jsem se ho.
„Na život,“ odpověděl bez přemýšlení a automaticky očekával, že sáhnu do kabelky pro peněženku a o její obsah se s ním podělím. Bylo to čitelné, protože na mě se ani nepodíval a pořád měl v zorném úhlu moji otevřeno kabelku, v níž byla moje peněženka s namalovanou kočkou vidět.
„Milý juniore, vám fakt není blbé chtít peníze po staré ženě, která je zcela evidentně v důchodu?“
Mladík jen pokrčil rameny, vůbec ho nenapadlo, aby se zastyděl, tak jsem se ho zeptala, kolik je mu let, řekl mi, že šestadvacet a jasně, že moje další otázka byla možná trochu neslušná, ale k věci.
„Mám tomu rozumět tak, že nestudujete ani nepracujete?“
„Jo, nedělám momentálně nic, protože jsem zatím nenarazil na práci, co by mě bavila,“ sdělil mi junior a stále se díval do mé kabelky.
„Zřejmě žijete u rodičů, a protože nic neděláte, tak už vám nedávají dostatečné kapesné, že?“ pokračovala jsem.
„Jo, bydlím u mámy a je to přesný, peníze už mi nedává,“ odsouhlasil mi to junior a já mu zopakovala svoji úvodní otázku, proč chce peníze zrovna po mně, když přece jasně vidí, že už asi nebudu pracovně aktivní.
„Vždycky chci peníze od lidí, jako jste vy, nikdo jiný mi totiž nic nedá, jenom důchodci,“ řekl junior, a protože jsem nám seniorům dobrou pověst u něho pokazit nechtěla, na život jsem mu přispěla.
A víte, proč se s tímto dnešním poměrně bezvýznamným zážitkem svěřuji? Byla bych ráda, kdyby si to přečetli ti junioři, kteří občas napíší článek o tom, že by se seniorům měly důchody omezit nebo dokonce sebrat. Jo, milí junioři, kdybychom své důchody neměli, kdo by vám asi tak přispíval na život? Tak buďte rádi, že je máme a nejsme lakomí.
