Článek
Kdykoliv se objeví článek o tom, jak jsme my senioři nesnesitelní, tak se dostane na stupně vítězů těch nejčtenějších. To vědí ti, kteří si psaním chtějí nejen ulevit, ale hlavně si něco přivydělat, a tak toto téma rozvíjejí do absurdit. Člověk jen žasne, čeho všeho se my senioři dopouštíme, a čím vším vadíme. Už se probíral náš vzhled, naše nesnesitelnost, naše hygienické návyky, naše nakupování, naše agresivita, závistivost, naše naivita, respektive hloupost, například při volbách…
Jedna výtka za druhou, pyramidy nesmyslů, které nemají s realitou takřka nic společného. Vždyť překážejí i junioři, i oni dovedou jít druhým na nervy, ne vždy se starají o svůj vzhled, ne vždy se chovají podle bontonu… Nejde o charakter nějaké generace, jde o všeobecné jevy, které se opakují, co lidstvo existuje. Dřív si lidé psali deníky, ze svých frustrací se vypsali, jiní se vypovídali v hospodě, další šli do kostela a zamířili ke zpovědnici. Dnes se nikam chodit nemusí, stačí si otevřít počítač nebo chytrý telefon a vyslat všechny své city a pocity do světa.
Vlastně mě baví, co všechno se na nás našim mladším spoluobčanům nelíbí, a jeden z mnoha článků, který jsem si na toto téma přečetla, mě pobavil ještě víc než všechny ostatní. Prý od rána vysedáváme v těch nejlepších kavárnách, obsadíme všechny židle, popíjíme kávu za stovku a k tomu konzumujeme drahé dorty. Autorka článku, celá schvácená pracovním procesem, si chtěla chvíli v kavárně oddechnout, aby mohla dál v potu tváře vydělávat na naše skvělé důchody, žádné místo nenašla, a to těch kaváren obešla několik.
Samozřejmě nezapomněla dodat, že si my senioři neustále stěžujeme na své malé důchody, a přitom si dopřáváme to, co si oni, junioři, dopřát nemohou, protože mají hypotéky a spoustu vydání. A ještě nezapomněla dodat, že kromě kaváren my senioři zaplňujeme obchodní domy, kde celé dny bezcílně bloumáme, abychom se ohřáli a doma nemuseli topit.
Ne, nechci osvícenou autorku chytat za slovo s tím, že když má někdo na drahou kavárnu, tak se asi nemusí ohřívat v obchodním domě, protože se už ohřeje v té kavárně, to je jen trochu nelogický detail. Já bych jí chtěla říct něco jiného. My senioři reptáme mnohem méně, než si vy junioři myslíte. Tvrdím to se vší odpovědností, protože jsem seniorka a jsem v kontaktu se svými vrstevníky. Pravidelně se každý měsíc scházíme, naše seniorská parta, která se zná od studentských let, děláme to už dlouhá léta, a věřte nevěřte, o důchodech se vůbec nebavíme. Nenadáváme, nestěžujeme si, pokaždé si dobře pokecáme, něco si uvaříme, trochu se opijeme a v pohodě se rozloučíme.
A ani s tou kavárnou narvanou námi seniory v deset dopoledne to nesedí. My totiž, milá juniorko, tak brzy nevstáváme. My si pospíme, a když jdeme občas do kavárny, necháme to na pozdější hodinu. A mimochodem, prošla jsem kavárny ve svém okolí v deset ráno a senioři tam nebyli. Ovšem, pokud nebyly ty dámy, co tam seděly, po plastických operacích. Ostatně, to je taky dobré téma, že? Tak se do něho pusťte, to se bude číst! My přece už vážně nevíme, co roupama!
