Článek
Překvapilo mě to, dokonce bych řekla, že mě to šokovalo, protože jsem mírná jako beránek, dávno vybouřená, s vyměněným kyčlem, nadváhou, abstinentka nepoužívající neslušné a nekorektní výrazy. Moje příspěvky jsou odrazem života české seniorky, která už se nehádá, nepere, do politiky nezasahuje, protože ví, že už má většinu života za sebou a to, co ji ještě čeká, si nechce znepříjemňovat, ale naopak zpříjemňovat. A tak na svou stránku dávám fotky ze setkání s přáteli, květiny, dorty, svého kocoura, tu a tam něco sdílím, ale výhradně zprávy pozitivní, neboť ty negativní už jsem se naučila ignorovat.
Fakt se mě vyobcování ze sociální společnosti dotklo. Vy, co jste to zažili, tak jste trénovaní, ale já se s tím setkala poprvé a dostalo mě to na dno. Ano, můžete se odvolat, k tomu vás ta sociální síť vyzve, ale tím jedním kliknutím veškerá sounáležitost a možnost dialogu končí. Nikam se nedovoláte, sice jsem si vyhledala adresu, kam lze poslat dotaz, ale i když jsem se dotazovala úpěnlivě a opakovaně, žádná odpověď nepřišla.
Navíc vám po odvolání sdělí, že prověřování trvá den a kousek, ale jak je dlouhý ten kousek, to se nedozvíte. V mém případě trval týden, během něhož jsem získala spoustu informací, jak to chodí. Hlavně jsem se chtěla dozvědět, kdo mě nahlásil – ano, používá se sloveso nahlásiti, nikoliv udati – a kvůli čemu.
I své kamarády a kamarádky jsem obtěžovala, aby mi poradili, co dělat. Jasně, mohla jsem si založit nový účet, ale to mi v mém věku připadalo nepraktické. Měla bych sice nový virtuální domov, ale byl by prázdný a trvalo by, než bych si ho zařídila. A co pak, až se budu moci vrátit do toho svého starého? Ano, víru v návrat jsem neztratila. Pak bych měla domovy dva, jeden zaplněný přáteli a událostmi, druhý bych ve svém věku už do obývatelného stavu možná ani nepřivedla.
Hledala jsem informace, jestli se ti, které potkal stejný zákaz, dozvěděli něco konkrétního, třeba, co provedli a z které strany zavál vítr, ale nedozvěděl se to nikdo. Prý jsou informátoři chráněni. Nechci rozebírat morální stránku věci, nahlašovalo se vždycky a právě ochrana ohlašovatelů může za to, že je tato činnost stále populární. Všude a za všech režimů. Jen když se změní společenský řád, tak se občas nějaká odhalení objeví, ale velké ryby si stejně plavou dál ve svých kalných vodách.
Ztratila jsem přátele virtuální, ti živí naštěstí zůstali a pravidelně mě informovali, co se na naší sociální planetě děje, občas mi něco přečetli, poslali nějaké video, e-mail mi naštěstí fungoval. Nevím, jestli se na mě nesmluvili, ale vybírali výhradně negativní informace, vyjádření a názory.
Bože, jak mně se ulevilo, když jsem se po týdnu dozvěděla od těch, kdo o nás účastnících sociální sítě rozhodují, že na mém profilu nic závadného nebylo shledáno a mohu se vrátit. Vrátila jsem se okamžitě a hned tam dala dortíčky, kytičky, kočičky a sluníčka. Ale pak mě napadlo, že možná právě tohle jsou ty nevhodné informace. Možná už někdo dobré zprávy zakázal a mně to uniklo. Nevíte někdo, jak to je?
