Článek
Své proslulé příjmení převzal po své ženě Helene až v roce 1993, jako Fischer vyrůstal v umělecké rodině, vystudoval uměleckou školu, žil bohémským životem, do kterého patřily drogy, toulání a velká potřeba peněz. Proto začal s padělky.
I když jeho padělky je třeba dát do uvozovek. Obrazy slavných umělců, jako je například Max Ernst, Keese van Dongen, André Derain či Emil Filla nekopíroval, maloval vlastní obrazy ve stylu těchto umělců. Poté spolu s manželkou Helene díla prezentovali jako kdysi ztracené. Měli vždy po ruce věrohodnou legendu, hrdinou jedné byl Helenin děda, který během druhé světové války získal skrýš uměleckých předmětů od jednoho židovského sběratele umění.
Věrohodnost této legendy byla časem zpochybněna a k odhalení přispěla chyba, kdy si umělec nenamíchal jako obvykle vlastní barvu, ale použil průmyslově vyráběnou, která ovšem v době vzniku daného obrazu nemohla existovat. V roce 2010 byli manželé zatčeni, bylo jim prokázáno padělání čtrnácti obrazů, za které získali zhruba 45 miliónů dolarů. On dostal šest let vězení, ona čtyři roky. Ve skutečnosti byly padělaných obrazů podle jeho vlastních slov stovky, obchodovaly se za miliony eur, ale kde není žalobce…
Po odpykání trestu, oba byli propuštěni dřív, prokázané škody splatili, usadili se u Lucernského jezera a Wolfgang Beltracchi dál tvoří, své obrazy a sochy prodává pod svým vlastním jménem a nemůže si stěžovat. O jeho díla je mimořádný zájem, nezadá si s těmi, jimiž se kdysi nechal inspirovat.
Dnes je velkou inspirací on sám, vystavuje po celém světě, stal se vyhledávanou osobností. Například ve francouzském časopise Vanity Fair o něm napsali: „Jsou dva druhy padělatelů, takoví, kteří více či méně úspěšně kopírují velké mistry, a pak je tu Wolfgang Beltracchi.“
Mimořádný světový ohlas má i jeho kniha Autoportrét, kterou společně s manželkou napsali. Díky nakladatelství Logos si ji můžeme přečíst i v češtině, přeložil ji Andreas Kaulfuss, rodilý Němec a někdejší generální ředitel Euromedie, jehož čeština je obdivuhodná. A právě tento překlad se stal důvodem, proč nedávno Wolfgang Beltracchi se svou ženou Helene navštívili Prahu. Nejen tu své dílo prezentovali, ale také okouzlili každého, kdo se s nimi potkal.
Nevím, jak to máte vy, ale já si pokaždé, když držím v ruce nějakou knihu, přečtu poslední větu a podle ní se rozhodnu, zda se do čtení pustím. A víte, jak končí tato? „Usínáme v pevném objetí.“
Zdroj: Helene a Wolfgang Beltracchi, Autoportrét, Logos 2024
