Článek
Možná předpokládaly, že už hůř slyším, nebo mě chtěly proškolit, těžko říct, každopádně mi to nedalo a sdělila jsem jim, že špatně se nemám, a když se budou snažit, tak se třeba v mých letech také budou mít dobře.
Neodpověděly a obě upřely zrak na život ubíhající za okny tramvaje. Já ani žádnou odpověď neočekávala, ostatně, kdo sleduje sociální sítě, tak ví, že podobná konstatování jsou v poslední době velmi běžná. Strefovat se do seniorů se stalo evergreenem sociálních sítí a zvolna to přešlo i to reálného života.
Třeba dnes jeden můj facebookový přítel, jímž je i ve skutečném životě, napsal: „Čeští senioři stále častěji cestují. Za dovolenou a zážitky se nebojí připlácet. Naši chudí senioři.“ Diskutující, nebylo jich moc, s ním souhlasili, jen jeden mu vynadal. Vrásky mi podobné diskuse nepřidávají, vím, že sociální sítě jsou obdobou někdejších hospodských diskusí, kdy se lidé prostě potřebují vyventilovat, pohádat, vyjevit svůj názor, třeba i hloupý. Jenomže po hospodských výlevech zpravidla nezůstala po vystřízlivění ani stopa, na sociálních sítích stopy zůstávají.
Každý senior byl kdysi junior, o tom nikdo naštěstí nepochybuje, a určitě každý z nás měl někdy pocit, že ta stará generace už ničemu nerozumí a jen život komplikuje. Ale nikdy to nebylo tak vyhrocené jako dnes.
Nedávno jsem nakupovala v supermarketu, markovala jsem si zboží u samoobslužné pokladny, a když juniorka. zabývající se svým nákupem u sousední pokladny, měla problémy, poradila jsem jí. A to opakovaně. Když odcházela, tak mi poděkovala takovou zvláštní větou, kterou bych si já v jejich letech nikdy nedovolila pronést: „To jsem tedy v šoku, že zrovna vy tomu rozumíte.“
No nic, nenaštvala jsem se, už jsem na podobné reakce zvyklá. Když jsem před časem platila v kavárně mobilním telefonem, tak se zase divila mladá dáma stojící za mnou a pár dnů na to jedna milá pokladní pochválila seniorku v mých letech, jak je při ukládání nákupu rychlá: „To se u lidí vašeho věku nevidí,“ pravila a já byla zvědavá, jestli pochválí i mě, neboť ani já nejsem pomalá. Pochválila.
Každá doba má svá témata, tím současným jsou souboje. Bojuje se o prestiž, o lepší plat, o místo na slunci, v poslední době zejména o vítězství ve volbách a tím pádem i o voliče. My senioři se většinou nesvěřujeme, koho volíme, protože ctíme, že volby u nás jsou stále ještě tajné, nicméně junioři moc dobře vědí, koho volíme a proč. Jednou jsem se takového přesvědčeného agitátora zeptala, odkud bere své informace a on mi řekl, že přece zná život. Tak jsem se ho otázala, koho budu podle něj volit já. Samozřejmě v tom měl jasno, jenomže byl vedle.
Svým způsobem je to i alibi. Když volby nedopadnou tak, jak si dotyční znalci seniorů myslí, tak to aspoň bude na koho svést. A když to dopadne podle jejich předpokladů, tak se vzájemně pochválí, neboť se jim podařilo přesvědčit bábu a dědka.
Pokud jde o to, že si my senioři stále stěžujeme na bídu, tak ne, nestěžujeme si, já alespoň žádného stěžujícího si vrstevníka neznám. My si umíme poradit, dokážeme vyjít i s málem. A pokud jde o tu moji kabelku, kterou jsem dostala kdysi od dcery k narozeninám, budu ji nosit častěji. Nestojím o to, aby si o mně někdo myslel, že strádám.
