Článek
Zbytečně. Jednak dnešní popelář už je docela jiná profese, než bývali popeláři ještě před několika lety, a kromě toho jde o práci s přidanou hodnotou. Popeláři už o popel takřka nezavadí, operují s kontejnery naplněnými jak směsným, tak i tříděným odpadem, a právě ten poskytuje nebývalé bonusy, jak mi řekl kamarád.
Pod bonusy jsem si představovala třeba prodlouženou dovolenou nebo třináctý plat, ale kamarád mě vyvedl z omylu:
„Popeláři jsou něco jako egyptologové. Jsou to hledači a nikdy neví, jaké tajemství v kontejnerech objeví,“ řekl mi zasvěceně. Myslela jsem, že mi bude vyprávět o zálohových lahvích v zelených kontejnerech nebo o kovech z kontejnerů šedých, ale nikoliv, fantastické jsou prý kontejnery na papír. Stojí za to je občas před vysypáním do vozu prohlédnout.
Tam se dají najít poklady. Většinou knihy. I když to tak občas nevypadá, jsme stále národem čtenářů, protože knihy se vydávají, kupují a hlavně čtou. Ty přečtené se zase vrací k dalším čtenářům prostřednictvím antikvariátu a dalších firem, které se věnují knižní resuscitaci. V kontejneru zpravidla končí knihy poté, kdy jejich majitel zemřel, a dědicové vyklízejí byt. Často se na to spěchá a málokdo si dá práci, aby se podíval, co vyhazuje.
Kamarádův příbuzný si vzal z jedné takové pozůstalosti čtyřdílné vydání Molièrových her. Zachovalé knihy byly zasunuty do takového miniregálku a příbuzný si říkal, že by to mohl být pro někoho pěkný dárek. Jen ještě nevěděl, pro koho. Doma položil knihy na skříň a dlouhé měsíce o ně ani pohledem nezavadil.
Až jednou byl pozván na oslavu padesátin svého bývalého spolužáka a řekl si, že by ho Molière mohl potěšit. Pokud ho paměť neklamala, kamarád četl rád.
Sáhl nahoru na skříň, ale udělal to nějak nešikovně a knihy spadly na podlahu. Sebral je a všiml si, že z jedné něco vykukuje. Vytáhl to a šlo o pětitisícovou bankovku. Tak sedl a podrobil všechny čtyři svazky důkladné prohlídce. Těch pětitisícovek našel mezi stránkami ještě devatenáct. Celkem rovných sto tisíc.
Také jsem několikrát narazila v modrém kontejneru na krásné knihy, některé mám doma, jedna je dokonce dvě stě let stará. Líbí se mi, když někdo dostane druhou šanci a přeji to každému a všemu. Lidem, věcem a knihám zejména. Popeláři jeho peněžní bonus přeji. Smiloval se nad krásnými knihami a byl odměněn. A navíc už chápu, proč jsou kontejnery na papír modré. To je totiž barva naděje.
