Článek
Přišla mě navštívit zpěvačka Blanka Tůmová a jen tak mezi řečí mi podala obálku: „Tohle by tě mohlo zajímat, to mi zůstalo po Ljubě.“ Abyste rozuměli. Blanka se provdala za muže, který byl před ní manželem zpěvačky Ljuby Hermanové. Blanka je vlídná a laskavá, a tak se spolu se svým mužem o Ljubu starala, když ji opouštěla životní síla, a právě tehdy našla dopisy, které dnes mám já. A jelikož je mi vždy velmi líto, když některé skvosty zůstanou někde v archivu nebo na dně šuplíku, ráda se o řádky Adiny, jedné z nejzajímavějších, nejbystřejších a nejkrásnějších našich hereček, podělím.
Byla krásná, slavná, obdivovaná, šla z role do role a také z náruče do náruče, ovšem po válce byla obviněna z kolaborace a zatčena. Pro nedostatek důkazů sice byla propuštěna, ale role už nedostávala, a tak odešla do Anglie, třikrát se provdala a s posledním manželem, módním návrhářem Benem, už zůstala a žila s ním střídavě v Anglii, na Maltě a nakonec zakotvili v Kanadě. A v roce 1983 v dopise své kamarádce Ljubě takto shrnula svůj život:
Ale zpátky k mému posranému životu. Ono prostě není pro co žít od té doby, co jsem rezignovala jakožto herečka. Zkusila jsem psát, ale pak mě to omrzelo, protože na to nemám dostatečné vzdělání, ale příliš mnoho vkusu. Mít málo peněz je špatné, ale mít velký voči je horší a já bych věděla, co bych udělala, kdybych byla bohatá, ale v té loterii ne a ne vyhrát. Ta střední zlatá cesta mi může bejt ukradená, protože si dobře pamatuju, jakou jsem mívala srandu, když jsem nemohla loktem do kapsy a měla plnou prdel dluhů.
A to není jenom ten jediný důvod. Když má člověk srdce jako hrom a chce se mu hrozně někoho milovat, tak to nestačí mít dvě kočky a jednoho teplýho, i když je hodnej, milej a ani mi tak moc nejde na nervy, i když někdy příšerně. Kdybych mohla být někde v Evropě a sem tam si zajet do Prahy na drby a teplý párky, tak bych tu nudu tady snad líp přežila. Holka zlatá, nikdy se nevzdávej, pracuj do roztrhání těla a až už nebudeš moct zpívat, tak se rychle přehraj na starej „karakter“, jenom nechoď do penze, to je zabiják. A už nebudu otravovat, abys mi rozuměla, nejsem nešťastná, ale nejsem ani trochu šťastná, jenom halt žiju.
Jak já jí rozumím! Ano, nejhorší je nuda a nemít pro co žít. A Ljuba Hermanová si určitě její slova vzala k srdci, protože pracovala až do samého konce, tedy do roztrhání těla. Dlužno ještě oddat, že Adina Mandlová se nakonec domů vrátila, ale její hrob nehledejte. Nechtěla ho a její popel byl v roce 1991 rozptýlen na louce vedle krematoria v Blatné.
