Článek
Nejsem pravidelnou divačkou tohoto pořadu televize Nova, ale když jsem doma a zrovna ho dávají, dívám se. Dost často žasnu, jací lidé se do pořadu hlásí a jsem v šoku z jejich zanedbaných domácností a především zjevu i projevu. Je mi jasné, že se tam zpravidla hlásí lidé, kteří si potřebují vyřešit nějaký problém, zejména finanční, neboť za desetidenní výměnu dostanou obě rodiny po sto padesáti tisících korun. A to je slušná částka.
Tlak se mi zvedne pokaždé, když na obrazovce defilují lidé žijící ze sociálních dávek. Zejména když jde o lidi v nejlepších letech a bez zjevných zdravotních problémů. Taková hlava rodiny se tam objevila i tentokrát. Mladý muž celkem pěstěného vzhledu, který nepracuje a vůbec se za to nestydí. Tu a tam jde na nějakou brigádu, ale o stálou práci neusiluje. Proč taky, když dávky jsou často stejně vysoké, ne-li vyšší, než by si někde vydělal.
Pán, o kterém mluvím, byl sice Rom, ale to není důvod, aby mu byl jeho životní styl tolerován. Ostatně znám mnoho velmi pracovitých a šikovných Romů, kteří by se za takový životní styl styděli. Tento pán se nestydí a nevadí to manželce, která Romka není, nevadí to nikomu z jeho okolí. Jen ta vyměněná manželka se nad tím pozastavila a dokonce v závěrečné scéně „mezi osmi očima“ řekla, jak jí vadí, že ona, její muž a jim podobní pracují právě na ně, na lidi, co chodí světem s nastavenou dlaní. A to je ona věta, která by se měla často opakovat, protože je třeba dát lidem, co by se za průměrný plat ani z postele nezvedli, jak často argumentují, najevo pohrdání.
Jim to vyhovuje, ostatně v závěrečné scéně manželka onoho nepracujícího tatínka dvou malých dětí s pýchou pronesla, že oni jsou spokojení a na svém životě nic měnit nebudou. Kdyby v naší společnosti vše bylo v pořádku, tak by to měla od svého okolí za svůj postoj schytat. Okolí by jí mělo vysvětlit, že žít na úkor jiných je nemorální, a že by takového chlapa měla buď přimět k práci, nebo by ho měla vyhnat. Aspoň já bych to udělala.
Ze všech stran slyšíme, že scházejí peníze na kdeco. Na byty pro mladé, na lepší školy, sociální zařízení, nemocnice. Že se krátí prostředky k životu těm, co opravdu nemohou vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pracovat. Kdyby šlo o ojedinělý případ, nepsala bych o tom, jen mám nepříjemný pocit, že lidí, co se nechají někým živit, a nejčastěji je tím štědrým kouzelným dědečkem náš zadlužený stát, přibývá. Před časem jiná vyměněná manželka nepracujícímu tatínkovi promluvila do duše a přiměla ho najít si práci. Před kamerami se za svou lenost zastyděl. A aby se styděli i ostatní, tomu můžeme pomoci i my. Určitě každý z nás zná někoho, kdo se z gauče před televizí zvedne jen tehdy, když si jde pro dávky.
