Článek
Kdyby se kladenský klub nejmenoval Rytíři, asi bych si toto své komentování odpustila, ale některé názvy v sobě nesou i určitou odpovědnost. Každý ví, že rytíř byl středověký válečník šlechtického původu, který bojoval převážně na koni, a především se odlišoval od všech vrstev feudální společnosti. A to zbrojní vybaveností, charakteristickým jízdním způsobem boje, ale především systémem hodnot, k nimž patřila statečnost, věrnost, spolupráce v boji a štědrost, čímž byla myšlena láska k bližním, charita a velkorysost.
Hráči se do sportovních klubů najímají, také se propouštějí nebo vyhazují a je to úplně normální, protože tak to chodí v téměř každé profesi. Ale v tomto případě vše proběhlo jako ve zrychlené grotesce. Jeden den byl Július Hudáček angažován a po pár dnech odtud vyletěl, aniž by stihl něco na ledě předvést. A důvod? Brankář stál v nevhodné brance. Ta branka patřila kazašskému týmu Astana a ten hraje nejvyšší ruskou ligu. Navíc kdysi řekl, že by se do Ruska rád vrátil a politiku nesleduje.
A tak se proti Hudáčkově angažmá vzbouřili kladenští fanoušci a vypukla další přestřelka ve veřejném prostoru. Jedni se zastali Hudáčka, další souhlasili s nevolí fanoušků. Stejně to vypadá i v diskusích na sociálních sítích. Jedni říkají, že do sportu politika nepatří, další tvrdí, že kdo bruslí na ruském ledě, nesmí bruslit na jiném.
Není to nic nového, nedávno světoznámá ruská pěvkyně musela minout Prahu a koncertovat v jiných evropských metropolích. Za minulého režimu u nás zase nesměli koncertovat Beatles, neboť chtěli dát výtěžek koncertu na SOS vesničky a prezident Antonín Novotný si nepřál, aby naše děti podporovali nějací vlasatci. Historie se prostě stále opakuje.
Nehodnotím postoj Jaromíra Jágra, má za své Rytíře odpovědnost a dovedu si představit zahnání do kouta. Ani se neptám, kdo jsou to oni „rozhořčení fanoušci“, to mi totiž hodně připomíná minulá léta. I tehdy se používaly hromadné podpisy a názory. Jen jsem si vzpomněla na slova herečky Heleny Růžičkové, která byla tak trochu vědma a možná tohle všechno tušila: „Dávejme si bacha na kouli, kterou spustíme po stráni. Když je dobrá, nabalí na sebe cestou dobro, když je špatná, nabalí špatnost a ta nám nakonec podrazí nohy.“ Abychom jednou nevyhazovali z divadel umělce, kteří hráli v ruských hrách, hudebníky, co hráli skladby ruských autorů nebo chemiky, kteří pracují s Mendělejevovou periodickou soustavou prvků. A možná se ani nebudeme smět dívat na televizi. Tu totiž taky vymyslel Rus. Jmenoval se Vladimír Kosmič Zvorykin.
