Článek
Ráno jsem se zcela neplánovaně pozorně podívala do zrcadla a usoudila, že nutně potřebuji obarvit a ostříhat vlasy. Tak jsem vzala zmíněný chytrý mobil, našla si kadeřnictví blízko svého bydliště a objednala se tam. Měli jeden volný termín na čtvrtou odpoledne, tak jsem ho označila, ještě uvedla, že je mi jedno, k jaké kadeřnici půjdu a sama sebe jsem pochválila. No prosím, zvládla jsem to během minuty a pak, že jsou senioři technologicky negramotní.
Ne snad, že bych ve svých letech neměla svou osvědčenou kadeřnici, jenomže za tou musím vážit cestu přes celou Prahu a jelikož mám momentálně výron v kotníku, řekla jsem si, že mi moji zradu díky tomu promine. Já si totiž svoji kadeřnici předcházím, protože je jediná, která mě trpělivě stříhá a pak fouká a nenadává mi. Jen občas vypne fén, když ji vezme křeč do ruky, ale pak zase statečně pokračuje.
Mám totiž nenormálně husté vlasy. Máme to částečně v rodině, ale já si to ještě přiživila v letech, kdy jsem proti artróze užívala preparát určený pro koně. Možná ho znáte, v návodu je uvedeno, že se prášek buď smíchá s vodou, nebo se aplikuje přímo do držky. A já to tím druhým způsobem používala léta.
Dnes už to nepotřebuji, mám nový kyčelní kloub, ale jako památka mi zůstaly vlasy, které jsou husté stejně jako koňská hříva. Ale to jsem trochu odbočila, na kvalitu svých vlasů si stěžovat nechci, mám na srdci něco jiného.
V šestnáct hodin jsem se dostavila do kadeřnictví, řekla, že jsem objednaná, když se ptali ke komu, tak jsem řekla, že jsem konkrétní jméno nevyplnila, oni mi tedy nabídli kávu nebo vodu – vzala jsem si vodu – a na chvíli mě posadili na gauč pro čekatele. Poté se mě ujala milá kadeřnice, která byla inteligentní, protože mě po ohledání nejdřív ostříhala a teprve poté nabarvila, neboť, jak konstatovala, tímto způsobem ušetří hodně barvy.
Dopadlo to výborně, ostříhání i nabarvení se mi líbilo, kadeřnice mi nenadávala, jen svolala ostatní, aby se podívali, kolik mám vlasů. Oni se podívali a zase šli ke svým zákazníkům. Já poté odešla domů a asi po hodině jsem si oživila telefon, protože ten jsem v kadeřnictví přepnula do režimu letadlo, abych nerušila.
K mému velkému překvapení jsem tam měla dvě zprávy z kadeřnictví. V té první mi sdělili, že jsem očekávána a v té druhé, abych si vybrala jiný termín, když jsem se nedostavila. Nejdřív jsem na to nechápavě zírala a pak mi došlo, že jsem se zřejmě objednala někam jinam a do kadeřnictví, kde se mě ujali, se pravděpodobně nedostavila nějaká jiná zákaznice a já za ni byla považována.
Jistě, o nic nejde, je v podstatě jedno, kdo vás ostříhá a učeše, ale mě trápí něco jiného. Tímto způsobem se dnes objednáváme takřka všude. Když jsem před časem potřebovala nový občanský průkaz, také jsem se objednala přes internet a poté si i stejným způsobem vybrala čas, kdy si hotový průkaz vyzvednu. Což je praktické a v pohodě.
Jenomže vývoj jde dál, dnes se podobným způsobem objednáváme i na lékařské zákroky a mě děsí představa, že se třeba objednám na výměnu kyčle, který mám zatím přírodní, dojde k podobné záměně jako dnes a přijdu o ten titanový, který už jsem si stihla oblíbit. A neříkejte mi, že nic takového není možné. Není to tak dlouho, snad tři roky, kdy v sousedním Rakousku jednomu seniorovi amputovali omylem zdravou nohu a tu nemocnou mu nechali.
