Článek
Je nutno podotknout, že zastupitelstvo rozhodlo naprosto jednoznačně, proti byli jen zástupci místní SPD, kterou tvoří hlavně dva výrazní človíčci: krajský zastupitel a policista pan Hanko (v politických začátcích na kandidátce ANO, pak se radikalizoval do SPD), který nosí (či nosil) Tomiovu podobiznu i na svém obalu od mobilu a celorepublikově známý obvodní lékař pan Baudyš, který za svou slávu nevděčí své odbornosti, ale své bizarní nástěnce plné konspiračních teorií a dezinformačních narativů, která zdobí jeho ordinaci. K nim se k opozici přidal ještě bývalý velitel Hradní stráže pan Studený (z hnutí Naše Litoměřice). Naopak pro odstranění – či spíše přesunutí - se ve svých výstupech vyjádřili kladně zastupitelé: historik Filip Hrbek, socioložka Lenka Simerská a místostarostka Alena Rožcová. Tedy odborník na historii, odbornice na společnost a zástupkyně vedení města.
Tohoto malého vítězství dosáhla svou peticí (https://portal.gov.cz/e-petice/252-odstraneni-pomniku-cest-a-slava-sovetske-armade-v-litomericich) Iniciativa za odstranění sochy sovětského okupanta. Jde o občanskou iniciativu, která se zformovala u příležitosti pietního setkání na 1. výročí začátku agrese ruského režimu vůči Ukrajině na konci února 2023.
Proč jí tento pomník vadí? Sami to shrnují do těchto bodů. Jejich zkrácená verze:
1. Památník vznikl v roce 1975 a nahradil již odstraněnou sochu Stalina. Vznikl jako normalizační kolík a měl upevnit propagandu Sovětského svazu jako ideového vůdce nad tehdejším Československem. Pomník nese název „Čest a sláva Sovětské armádě“. Tedy odkazuje na okupantskou armádu ze srpna 68 a nikoliv na Rudou armádu, která se podílela na ukončení Druhé světové války. Tedy voják není rudoarmějec – jak už ho několikrát v místních novinách označil místní novinář pan Balvín, ale je sovětským vojákem.
2. Válka na Ukrajině. Kdy Ruská federace dokazuje, že je pouze pohrobkem Sovětského svazu a nehodlá se z historie poučit, naopak se jí snaží opakovat skrze svou rozpínavost na území okolních států – Moldávie, Gruzie, Pobaltské republiky, Ukrajina, … Pod absurdními důvody napadla Ukrajinu, kdy se samo Rusko výměnou za odstranění jejího jaderného arsenálu zavázalo k dodržování celistvosti a suverenity Ukrajiny. To vydrželo pouze do roku 2014, tedy do anexe Krymu. Vzhledem k tomu, že naše město přijalo velké množství uprchlíků z Ukrajiny, bylo by odstranění sovětského okupanta hezkým gestem. Nehledě na to, že je v bezprostřední blízkosti zřizovaná školka pro ukrajinské děti.
3. Současné vedení Ruské federace je zločinecká organizace a oficiálně náš stát vede na svém seznamu nepřátel – trochu dětinská dohra události po odhalení toho, co se stalo ve Vrběticích. Také se oficiálně skrze svého vůdce snaží obnovit „slávu“ Sovětského svazu. Není tedy důvod si tu zde „hýčkat“ tohoto panáka z pískovce.
4. Tento památník nepatří mezi „Válečné hroby“ (což byl jeden z bývalých argumentů radnice, proč ho neodstranit, že patří na tento seznam. To už je oficiálně vyvráceno a skutečný památník rudoarmějců a jediný existující je ten na městském hřbitově). Válečné hroby a pietní místa jsou totiž chráněny mezinárodní smlouvou – i když platnost smlouvy s „nepřátelským“ státem je na pováženou.
5. Památník hyzdí městský park. Socha jej již několikrát poničena. Dodnes je na ní rudá barva symbolizující krev. Nejzdařilejší vandalsko-umělecký počin byla nasprejovaná pračka na podstavci sochy odkazující na rabování ruských vojáků. Každopádně i umístění sochy je problematické. Je v městském parku, které je místem odpočinku, kde se výhradně pohybuje nejmladší i nejstarší generace. Zároveň jsou zde tři školy, z toho dvě základní. Tedy prochází tudy denně desítky dětí a pro ně by tu mělo být něco inspirativnějšího než ozbrojený panák vyvedený ve formě klasického socialistického realismu. Také zde směřují na vycházky děti z mnoha školek. Vysvětlujte jim pořád, proč je tu ten bubák od krve.
Našlo by se určitě i plno dalších důvodů. Ten pomník minimálně rozděluje společnost a kazí „vibe“ tohoto místa.
Samotná historie památníku pro kontext toho, že sochy a památníky se prostě v čase mění:
1. První tu byl pomník císaře Františka Josefa I. Ten byl odhalen 14. 6. 1908 a stál celistvý do konce roku 1918, kdy byl panovník sejmut ve prospěch euforie ze vzniku Československa.
2. V roce 1927 byl pomník osazen reliéfní deskou, která připomínala 700. výročí vzniku města Litoměřice. Ta je dodnes umístěna v místní galerii.
3. Socha Stalina, která byla odhalena v roce 1954, tedy až po smrti diktátora. Následně byla odstraněna v roce 1963 a umístěna do areálu Zahrady Čech, kde byl méně na očích. Těsně před revolucí byl na protest proti režimu a konkrétně proti postavě zosobněné v této soše pomalován barvou – tři kamarádi ve středoškolském věku už šli téměř před soud, ale změna režimu je dekriminalizovala a vytvořila tak místní hrdiny. Po revoluci byl pak Stalin umístěn v areálu technických služeb a následně prodám do soukromých rukou v roce 2010 a peníze z prodeje byly využity na odlití sochy K. H. Máchy.
4. Pomník Čest a sláva Sovětské armádě z roku 1975 od Otakara Petroše vznikl na zadání od místního vedení KSČ. V průběhu zbylých totalitních let fungoval hlavně jako místo setkávání při příležitosti významných dnů pro Sovětský svaz – 1. máj, výročí VŘSR, … Po revoluci byla snaha jej odstranit, ale v rámci „nejsem jako oni“ od tohoto záměru radnice opustila. Veřejností byl pak hodně používaný jako provizorní skatepark a po revitalizaci parku – kdy byla odstraněna „sjízdná“ plocha památníku, tu už jen trčí.
4b. Od vzniku Iniciativy zde proběhlo několik happeningů na podporu Ukrajiny a na podporu odsouzení ruského režimu. Několik těchto akcí bylo narušeno protestujícími z „druhého tábora“. Setkávali se tu místní mladí komunisté a členové místní SPD, a dokonce přišel ozbrojený invalidní důchodce se schovaným metrovým bodcem z damaškové oceli v jeho holi. Vše skončilo většinou u slovních přestřelek a mírných strkanic. Památník byl několikrát ozdoben přípustným vandalismem – pračka, plakáty krvavého Putina, číslovkou 68, … i to asi donutilo město, že je potřebo toto vnímat jako problém a snažit se ho vyřešit.
5. Bylo zastupitelstvem přislíbeno vypsání nové umělecko-architektonické soutěže, která by měla mít za cíl nahrazení tohoto trčáka novým dílem.
Shrnutí na závěr. Jak zaznělo na jednání zastupitelstva od pana Kvapila (člen iniciativy), tak by se naše město mohlo stát příkladem, jak se lze důstojně vypořádat z historií a jak řešit problémy těchto míst, které jsou téměř v každém okresním městě. Tedy památek na normalizaci, kde je umělecká hodnota minimálně pochybná, ale ideologická hodnota nepřípustná a rozdělující. Já osobně toho panáka nemám rád už od dětství, kdy jsem kolem něj denně chodil do školy. Později v rámci svých výtvarných aktivit jsem rozmisťoval pastelově nabarvené vojáčky po městě. Ti mířili hlavní směrem k soše a byli opatření jednoduchými texty. A i jindy jsem se k němu výtvarně vyjadřoval, naposledy tím, že jsem vytvořil logo pro již zmiňovanou místní občanskou iniciativu. Takže čistě emotivně ať táhne a čistě ideologicky si myslím, že by neměl být na tomto místě a jinde mu bude určitě příjemněji. Mám pro to i příklad z nedaleké Budapešti, kdy svezli všechny tyto panáky na jedno místo, kde vzniklo unikátní venkovní muzeum Memento Park, které jsem sám navštívil, a kde si zájemci můžou tyto díla prohlédnout na jednom místě. Sochy a památníky jsou tak umělecky zachovány, a přitom nehyzdí běžný veřejný prostor.
