Článek
Je to víc než rok co zástupci Hnutí ANO prohlašovali, že než s SPD do vlády, to raději odstoupí. Přišli volby, ANO by bez SPD nesestavilo většinovou vládu a tak se na tato veřejná prohlášení rychle zapomnělo. Najednou vláda s SPD nevadila, byť to byl jeden z původních vládních bodů předvolebního programu. Už ani nevím kolikátý je to veletoč Babišovy vlády. Je smutné, že je to v jejich podání tak běžné a vlastně nepřekvapivé že se to stalo jejich novou normou.
Nyní vláda poslala peníze na obranu Ukrajiny. Prý za to nemohou a je to pozůstatek a chyba Fialovy vlády. Myslím, že pro normálně smýšlející občany jde o dobrou věc a ne chybu, jak nám to předkládají vládní strany.
Nicméně toto byla vždy taková červená linie, kterou nechtěl Tomio Okamura z SPD nikdy překročit. To že vláda, které se SPD účastní, nebude posílat peníze Ukrajině, je jejich voličům předkládáno jako neměnná jistota postoje SPD. Stačí jedna schůzka a Tomio se nechá koupit svými koaličními partnery. Nepředstavitelné se stalo skutečností. Po plamenných vystoupeních v médiích a hrozbami vystoupení z vlády, je najednou ticho po pěšině. Babišovo prohlášení o tom, že Tomio to pochopil po vysvětlení od ministra Macinky, zní v tomto ohledu opět směšně. Je vidět, že jestli se něčeho bojí jakýkoliv vládní politik, je to, že se slepenec držící na základě vzájemné ochrany před soudy rozpadne.
Jak na to budou reagovat jejich voliči je dopředu jasné. Není potřeba dlouhého vysvětlování. Každý jejich krok je dopředu schvalován. Nevadí, že ještě včera to bylo špatné, teď se to hodí, tak je to v pořádku. Kdyby to udělal kdokoliv jiný, to by se na něj sesypaly stovky příznivců této vlády a hnojomety by jely na plné obrátky. V podání jejich lídrů z SPD, Motoristů sobě, nebo Hnutí ANO se to vždy nějak obhájí. Jen aby se z toho neustálého otáčení názorů jejich voličům nezamotaly hlavy. Ne, vlastně se toho nějak nejde bát. Po tom, co všechno jim ochotně a nekriticky tolerují, je jasné, že budou z podobného těsta a něco jako zásady, morálka nebo dodržování slibů jim jsou úplně volné.
Netvrdím tím, že by jiné vlády nikdy nezměnily své sliby. Ale pokud k tomu došlo, dostalo se voličům relevantního vysvětlení a odůvodnění vládou a často jim to dali škaredě sežrat i jejich vlastní voliči. Tento přístup není u současné vlády vidět a jejich voliči namísto kritiky za změny v postojích nebo porušování vlastních slibů své lídry vždy nekriticky brání. Začínám se občas bát těchto fanatiků, kteří nejsou schopni rozeznat okamžiky, kdy si z nich jejich vůdcové dělají toaletní papír a spoléhají se na jejich bezmeznou podporu za všech okolností.
Jak to vnímáte vy? Podobně, nebo budete také hájit všechny změny, které jsou jasnými porušeními slibů svým voličům? To vám to nevadí? Kde to má tahle bída konce?
