Článek
Dobře to zná každý z nás. Dobrý oběd v restauraci který samozřejmě končí placením. Potud je to v pořádku. Jsem zvyklý dávat dýško dle kvality jídla a především služeb. Tedy pokud se cítím jako host a dobře si i pochutnám, nemám problém s běžným spropitným, při velké spokojenosti i o dost větším než obvyklých 10%.
Ale rozmáhá se nám tu v poslední době takový nešvar. Při placení kartou mě terminál automaticky „nutí“ k platbě vysokého spropitného. Nevím jak to vnímáte vy, ale já se cítím takto silně vydíraný. Evidentně je to psychologická hra pro to abychom snadněji platili vyšší dýška v restauraci. Pokud jsem silně nespokojený a dýško chci dát jen minimální nebo žádné, je mnohem těžší odkliknout že dýško dávat nechci, než opačně. Člověk má pocit jako vyvrhel, obzvláště pokud vám číšník „kouká“ přes ruce a všechno co se děje na displeji terminálu dobře vidí.
Obrácení způsobu placený spropitného mě začíná čím dál tím více štvát. To až do té míry že není daleko doba, kdy se to ve mě zlomí a začnu na tento nepříjemný tlak reagovat ostřeji. Přestanu spropitné v těchto případech prostě platit. Nemám prostě rád podobné nátlakové akce proti mě. Chci se rozhodovat svobodně a na základě mé osobní spokojenosti, ne pod nátlakem terminálu a za dohledu obsluhy. V těchto případech mám prostě tendenci se „stavět na zadní“ a reagovat odlišným způsobem než se ode mne očekává. Většinou to v ojedinělých případech nějak skousnu ale zároveň vím že moje rozhodnutí kam půjdu příště má další z argumentů proč zrovna sem příště nepůjdu. Ale v případech systematického tlaku mám naopak tendenci tlačit proti, nebo to místo úplně ignorovat. Například je několik obchodů s protivnou prodavačkou, kde jsem nebyl i desítky roků a raději jedu autem o 15km dál, než abych do takového obchodu vstoupil a cítil se jako otravný hmyz, nebo prostě jen nevítaným návštěvníkem. Naštěstí je vždy na výběr z mnoha dalších konkurentů kde je situace odlišná a kde mi to vyhovuje.
Mám tedy na výběr ze dvou variant. Tam kde mě budou násilně tlačit do vysokého spropitného se musí smířit s tím že návštěvy silně omezím, nebo úplně ukončím. Druhá varianta bude spíš dle nálady. Občas chci být nenápadný, jindy tak trochu rebelem. Pokud dostanu chuť „na rebela“ dám si si zde oběd, ale jasně dám najevo že se nechci nechat vydírat a na just odmítnu to dýško zaplatit.
Jak to máte vy? Jste ovcemi které prostě přijmou hru do které jsme tlačeni, nebo máte odvahu se vzepřít nastavení systému a dáte najevo že takto rozhodně ne?
Už se těším na vaše reakce.
