Článek
Před nějakým (delším) časem jsem se rozhodl že žít neustále naštvanej se mi nelíbí a navíc mi to nedělá vůbec dobře ani na celkové zdraví. Přestal jsem být uzavřený a nabručený. Hlasitě zdravím, děkuji, chválím a loučím se slovy s přáním krásného dne.
Je zajímavé kolika lidem jen těmito pár slovy uděláte den krásnějším. Unavené pokladní v supermarketu dokáží dokonce vyloudit úsměv a jejich děkuji nezní najednou jako naučená fráze. Když to zkusíte uvidíte jak se výraz v obličejích často mění a lidem spadne maska lhostejnosti, nezájmu, nebo jen prosté únavy. A teď si představte že takových pozitivních lidí potkáte většinu. Hned se stanete sami pozitivnějšími a i šedý den bude minimálně snesitelnějším, když už ne hezčím.
V minulém měsíci jsem se dostal do srážky s jednou paní v důchodovém věku. Ne všechny se chovají stejně, ale určitý opakující vzorec chování lze u těchto dam sledovat. Vyjedou se svým nákupním košíkem mezi regály a za svým zbožím jdou takříkajíc bezhlavě až bezohledně. Klidně do vás vráží košíkem i osobně, aby se dostaly ke svému jogurtu postaví košík doprostřed uličky a zablokují tak prakticky celou prodejnu. Je jim jedno že za nimi se kupí další nákupní košíky a naštvaný dav zákazníků. Teď nakupuju já a vy si počkejte. Poznáváte se v tom?
Dříve bych ji košík naštvaně a teatrálně odkopnul, případně se s ní pustil do slovního boje, který si přiznejme nikdy vyhrát nemůžete. Ostatní se vždy rozdělí do dvou skupin, kdy jedna je ráda že se za ně bijete a nemusí oni sami, ta druhá zase že co si to ke starší paní vůbec dovolujete.
Nicméně moje nynější reakce byla klidná. Dobrý den, počkejte prosím mohu vám pomoci s výběrem nebo už máte svou oblíbenou příchuť? Jen okamžik, blokujeme zde s košíky celou uličku a tedy i prodejnu, dám je s vaším dovolením na stranu. Bylo na okamžik vidět že paní očekávala úplně jinou reakci z mé strany a v prvním okamžiku nevěděla jak na to má zareagovat. Protože jsem ale neútočil ale nabízel pomoc, změnil se i její přístup. Oh, samozřejmě děkuji. Neuvědomila jsem si to omlouvám se. Ne s výběrem pomoci nepotřebuji ale děkuji. Přede mnou najednou nestála bezohledná důchodkyně kterou jsem tam běžně potkával, ale milá paní s úsměvem. Prohodili jsme pár zdvořilostních větiček a rozešli se po svých vlastních nákupech.
Od té doby tam paní potkávám tak jednou až dvakrát v týdnu a vždy se pozdravíme s úsměvem. Občas i prohodíme mezi sebou pár vlídných slov. Možná se mi to jen zdá, ale přijde mi že košík nyní staví mnohem ohleduplněji a že zmizelo i bezohledné vrážení do ostatních nakupujících. Třeba byla jen osamělá, nebo neměla kolem sebe dostatek úsměvů a vlídnosti. Ve výsledku je mnohem důležitější že i ona vnímá najednou svět okolo sebe mnohem více pozitivněji.
Jen škoda že se podobně nemohou shodnout i naši politici. Osobně to vnímám tak že z Hradu se k nám dostává klidná a pohodová energie, na kterou vládní polici reagují přesně opačně. Namísto stisknutím podané ruky, reagují tím vrážením nákupním košíkem do všech okolo sebe co nestihnou včas uhnout, odstrkáváním dalších nakupujících od zlevněného mléka a naštvanými obličeji na svět okolo sebe. Jo, dokážu pochopit že ne každý na podobné chování nemusí reagovat stejně či podobně, ale nějak se mi zdá že nynější vláda se v tom naštvaném a agresivním světě spíš vyžívá a na každý pokus ten svět změnit v přívětivější pro všechny reaguje ještě více agresivněji. Nejde přece o to že všichni musí mít stejný nebo podobný názor, ale komunikace i mezi politiky by měla mít nějakou úroveň. Nejen slušnost a nadhled právě zde marně hledám. Bohužel pro nás všechny.
Nechcete se přidat a pomoci svět udělat o malinko barevnějším? Stačí jen pár vět a úsměv.
Děkuji že jste dočetli až sem a všem přeju krásný den
