Článek
Popová hvězda Skye Riley (Naomi Scott) byla drogově závislá a vážně se zranila při autonehodě. Nyní se snaží odrazit ode dna a plánuje velké turné, v čemž jí brání posttraumatická porucha a vracející se bolest. Kvůli ní a celkovému tlaku, který na ní okolí klade, se tedy rozhodne, že potřebuje trochu silnější léky. Její dealer se ovšem chová podivně, usměje se na ni a přímo před ní spáchá sebevraždu.
Jak tušíme, tenhle úsměv je nakažlivý a hrdince se začnou dít nepěkné věci. A to hned dvojího typu. Jednak nějaké paranormální a jednak ze strany jejího okolí. Film je bezesporu glosou o tom, jak těžké to mají hvězdy showbyznysu (podobně jako nedávná Substance*). Všichni kolem Skye se jí jakoby snaží být oporou, jenže PR a závazky vůči vydavatelství se plnit musí. Takže duševní zdraví musí jít trochu stranou.
Jsem přesvědčený, že by to mohl být mnohem napínavější a zajímavější film, kdyby se zaměřil jen na tuto linku a sledovali bychom, jak se příčetnost hrdinky postupně hroutí pod tíhou tlaku a fandili bychom jí, aby z této destruktivní spirály unikla. Tvůrci tohoto snímku očividně umí diváka vtáhnout, držet tempo a přímočaře sypat na plátno zajímavé nápady. Kamera a sound design jsou rozhodně nadprůměrné. Stejně tak se sluší ocenit herecký výkon Naomi Scott i obsazení vedlejších rolí.
Jenže ti samí tvůrci se rozhodli natočit standardní horor, pokračování komerčně úspěšné jedničky. A v tomhle ohledu se jedná sotva o průměr. Další zvrat sice není vždy předvídatelný, neboť Skye vidí různé přeludy a stát se tedy může cokoliv. Buď ne zcela chápu mechaniku démona, živícího se strachem, nebo jsou tyto přeludy poměrně náhodné. V každém případě to na děj nemá vliv, prostě vidíme sérii znepokojivých událostí a tušíme, že to s protagonistkou nemůže dobře dopadnout.
Což je legitimní přístup k hororu, pokud dokáže vybudovat napětí anebo ukazovat šokující a děsivé věci. To ale Úsměv 2 zvládá jen zčásti. Spoléhá hlavně na několik lekaček (mě nepřekvapila jediná z nich) a pár krvavých (sebe)vražd. Koho tenhle styl baví, bude spokojen. Kdo preferuje atmosféru plíživého strachu či nápaditě brutální guilty pleasure, spokojen nebude.
Jako boj s vnitřními démony hrdinky to docela funguje, jako horor o vraždícím démonovi to je nedochucená jednohubka. Já bych byl mnohem raději, kdyby režisér Parker Finn natočil třeba ten thriller z prostředí showbyznysu bez nadpřirozena nebo se zkrátka odhodlal zpracovat zajímavější scénář. Nezbývá než doufat, že na to od studia dostane příště prostor.
Hodnocení: 5/10
Film měl v českých kinech premiéru 17. 10. 2024.
Pokud chcete vidět moje další recenze a máte profil na CSFD, sledujte mě zde.
* Substance se zabývala podobným tématem a zvolila jiný přístup, viz moje recenze:
