Článek
Jsem devadesátkové dítě, tedy jinými slovy třicátnice. Očima dnešních teenagerů jsem tak již ve věku, kdy si mohu pomalu hledat vhodné hrobové místo pro svůj posmrtný spánek. Než si ho ale vyberu, dovolím si s vámi sdílet pár postřehů (nejen) o generaci budoucích (j)elit národa.
Cesty do práce většinou trávím ve vlaku nebo v autobuse, což je zároveň ideálním místem pro antropologické pozorování - mluvy, gest a módních výstřelků mladých jedinců. Často při tom roním imaginární slzy. A to kvůli verbálnímu smogu koncentrovanému do slova „kámo“.„Kámo“ is the new „vole“. Nebo chcete-li, „voe“.
„Hele, kámo, včera jsme, kámo, psali test, kámo, z češtiny, kámo, a prej, kámo, že se máme, kámo, učit z hodiny na hodinu, kámo.“ A já si, kámo, chci vytáhnout kudličku z kapsy a uříznout uši. Jako by se zrodila generace, která má k mluvení v běžných větách asi stejný odpor, jaký mám já k teplákům.
Ano, tepláky. Čímž se plynule dostáváme k dalšímu atributu (nejen) mladé generace. Irenko, proč? Proč jsou tepláky novým symbolem civilizace? Chodíme v nich do školy, do práce, do obchodu, na úřady. Pozadu prozatím zůstávájí kněží. I když, Bůh ví. (Jo, ten asi ví.) Pod talár by se vešly. A než slovo boží duši zahřeje, teplák tvé nohy prohřeje.
A také nesmím opomenout Ladislava Špačka. (Tento bod řadím na krátký seznam svých životních jistot.) Myslím, že taková fotografie pana Špačka v teplákách by mohla posloužit jako referenční bod při dešifrování výtvorů umělé inteligence. (Děkuji Vám, mistře etikety. A můžeme si tykat?)
Když se řekne tepláky, vybaví se mi ty typické babičkovské. Tmavě modré, vytahaná kolena, gumičky přes paty. A rozhodně nestály půlku výplaty. Ale i kdyby! Pořád to jsou tepláky. Prostě TEPLÁKY, kámo! Nezajímá mě, že jsou značkové. Pokud nemáš v plánu v příštích pár minutách hrát vybíjenou, sundej to.
A tak tu sedím, pozoruji tuhle teplákovou (r)evoluci a přemýšlím, kam jsme se to dostali. Jsou věci, se kterými se člověk prostě nesmíří – třeba že mě kdysi na základce spolužáci šikanovali, protože jsem neposlouchala Lunetic. Nebo že se dneska všude promenádují lidé v měkkém, prodyšném úpletu. A jsou tak vlastně permanentně ready na hodinu tělocviku. Dnešnímu cvičení zdar! No nazdar.
Kámo, Ježíš se obětoval za naše hříchy. A pochybuji, že to udělal proto, abychom po městě chodili v teplákách. Ámen, vole!
