Článek
Když se seznámíme s někým, kdo je nám více než sympatický, rozumíme si s ním, je nám s ním dobře a vše funguje tak, jak má, je to vždycky výhra. Jako v loterii. Nicméně i v té loterii je potřeba zaplatit daň. A v milostných vztazích je tato daň často ztělesněna v příbuzenstvu vaší drahé polovičky.
Zdá se, že nikdy nám není přáno, aby byly věci zcela ideální. Jin a jang. Temnota a světlo. Partner/ka je pro vás světlem. Ale když přijde na návštěvu někdo z jeho/její rodiny, poznáte, co je to vlastně ta temnota. Najednou se v místnosti ochladí a vy si vzpomenete na služby otce Karrase z Vymítání ďábla.
Řeknete si, že pro lásku uděláte cokoliv. Takže ve své přítomnosti nakonec skousnete i bytosti vysávající vaši radost, dobrou náladu či dokonce sebevědomí. Nevadí, že partnerův/partnerčin mladší sourozenec je uječené dítě, které má pocit, že všichni kolem něj budou skákat tak, jak si zamane. Nebo je to teenager s drahým mobilem v kapse, stěžující si, že ho rodiče nemají dostatečně rádi, protože kámoši ve škole už mají mobil novější. Sice už máte silné tiky, ale to prostě vydržíte. A když je nejhůř, vezmete si Neurol.
Moudří lidé kolem vás vám budou udílet rady, ať to tolik neřešíte. Jste přeci ve vztahu s daným člověkem – nikoliv s jeho rodinnými příslušníky. Myslím, že to není úplně pravda. Je to jako šlápnutí do psího výkalu. I když ho z podrážky důkladně vydrhnete, zůstává zápach, který i dlouho po tom dráždí vaše chřípí.
Existuje však i další varianta s tzv. reciprocitou. Vám vadí někdo z rodiny partnera a partnerovi zároveň vadí někdo z té vaší rodiny. Takže podrážky od výkalu čistíte oba. A pokud si dovolíte svou nevoli zmínit, druhá strana vám to vrátí. Čímž začíná soutěž o to, kdo má horší rodinu. Takže motýlci v břiše se začínají proměňovat spíše v kudly. Možná to znáte. Vy o svém členu rodiny můžete prohlásit, že je např. nemožný. Ale pokud to řekne někdo jiný, už vám lehce cuká v koutku. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu cítíte, že pouze a jen vy máte to privilegium vynést soud nad vlastní krví. Ale pokud si tuto výsadu přivlastní někdo jiný, už to zavání urážkou na cti. „Ale vždyť si to sám/sama prohlašoval/a?“ „Ano. Ale to můžu říct jenom já!“ To samé v bleděmodrém, když o sobě někdo řekne, že je tlustý. Nedej bože, pokud to ale prohlásí někdo jiný. „Co si to dovoluješ? Jak jako tlustej?“
Sečteno a podtrženo – se vztahem nasbíráte plno dalších lidí, se kterými prostě nechcete mít nic společného. A pokud nenastane happy end, ke konci vztahu už škrtáte i toho partnera.
