Článek
„Štěpánko, inspirovala jsi mě svými jednodenními výlety,“ říká mi nadšeně Miloš. Když kamarád zjistil, že se bude hrát ve Stockholmu a jsou ještě volné lístky, zaúkoloval dceru, aby výlet zařídila. Za hodinu měla všechno koupené a ve čtvrtek po 12 odlétají z Letiště Václava Havla.
S patnáctiletou Emou budou fandit v kotli. Miloš tipuje, že Češi porazí Švédy 3:2. Hokej má v krvi: sám ho aktivně hrával a později i trénoval. Tímhle výletem si plní sen. A navíc ho těší, že poletí i s nejmladší dcerou. „Z každodenní šedi se dá udělat výhybka. A když je to jednou za čas, tak na ceně nezáleží,“ usmívá se. Jeho modré oči září radostí a očekáváním. Bitva o semifinále se odehraje ve čtvrtek ve 20:20.
Miloš je bývalý pedagog. Na střední škole učil tělocvik, češtinu a dějepis. Před 17 lety ale – jak sám říká – utekl „z blázince“. Prahu vyměnil za Úštěk, kam jako kluk jezdil za babičkou. Ta tu v 50. letech prodávala uhlí – a každému prý přidala nějakou tu briketu navíc.
Kousek od Úštěka buduje Miloš doslova ráj na zemi. A já se do něj chodím „vyzenovat“. U jezírek nacházím vnitřní klid. V celém areálu je zvláštní klidná energie. A dech beroucí výhled na Sedlo – dvojvrchol vysoký 727 m n. m., jehož tvar připomíná jezdecké sedlo. Prý tam kdysi vystoupal i císař Josef II., syn Marie Terezie.
Výhled na Sedlo
Vedle jezírek stojí domeček na nožičkách – určený hlavně pro nevěsty. Kdybych se já znovu vdávala, tak jedině tady. Na letošní sezónu tu má Miloš objednaných už dvacet obřadů.
Milošovy plány nemají konce. Zachránil už jeden mlýn a teď se pouští do dalšího.„Mezi Habřinou a Úštěkem bývalo kdysi deset mlýnů. To byla velká rarita,“ říká zasněně a ukazuje mi archivní fotku jednoho z nich- Dolního Strakova mlýna. Jeho pravou rukou při budování „ráje“ je Pepa – ano, ten Pepa, který mi v Praze opravil sprcháč. Pro tohoto chlápka není nic problém. Několikrát nás při rozhovoru vyrušil, pořád přichází s novými nápady.
Dolní Strakův mlýn
Milošův únik na venkov naprosto chápu. I já k němu pomalu směřuji. Stále častěji opouštím Prahu a mířím do přírody. Rána i večery jsou tu úplně jiné než ve městě. Procházky mi čistí hlavu a dávají odstup. Naposledy třeba na Milešovce. Letos jsem královnu Českého středohoří zdolala už dvakrát. V jednom dni. Seznámila jsem se tam totiž s Ivem z Moravy. Když mi řekl, že má v plánu ještě jeden kopec, přidala jsem se k němu. Zpátky k autu jsme to ale museli vzít znovu přes Milešovku. Nohy mě bolely asi týden, ale stálo to za to.
Je tu dost kopečků, proto jsem si pořídila elektrokolo – zatím se s ním sžívám. Objela jsem Chmelaře, vyjela kopeček na úštěcké náměstí a dojela k Milošovi. V ohradě má čerstvě narozenou ovečku. Přiznám se bez mučení, že jsem si původně myslela, že je to kůzle. Miloš mě vyvedl z omylu: je to ovce kamerunská. No, je vidět, že jsem z Prahy.
