Na otočku do Itálie: Stracciatella, oběd ve vězení a kroužení nad Příbramí

Do Bergama se z Prahy letí něco málo přes hodinu. Město se nachází v podhůří Alp na severu Itálie, jen 50 km od Milána. Žije tady téměř 120 tisíc obyvatel a je tak jedním z největších měst v Lombardii. Skládá ze dvou částí: Città Alta (Horní město) středověké město na vrcholu kopce obklopené obrannými zdmi ze 16. století, zapsanými na seznam památek UNESCO a Città Bassa (Dolní město), které se začalo rozvíjet v 19. století.

Po příletu jedeme autobusem do Horního města a usedáme v podniku La Marianna. Právě tady v roce 1961 Enrico Panattoni vynalezl Stracciatella zmrzlinu. Novou příchuť vytvořil smícháním mléka, vaječných bílků a cukru, do nichž postupně přiléval tmavou čokoládu. Přinesli nám ji ve skleničce s velkými kousky čokolády. Chutnala mi moc, jen by stačila poloviční porce.

Po sladkém občerstvení se vydáváme na lanovku. Je za rohem a vypadá jako ta pražská. Kapacitu má 55 lidí. Nahoru jedeme dvě a půl minuty. Čeká nás tam krásný výhled na staré město. Protože jsme trochu ve skluzu, jedeme lanovkou i zpátky.

Průvodce Tomáš nás vede k mramorové umývárně s litinovou střechou, která tady fungovala jako veřejná prádelna a také jako místní drbárna až do 50. let minulého století. Nechalo ji vybudovat vedení města kvůli špatné kvalitě vody v okolí, kvůli které se často šířily smrtelné nemoci.

Začíná být vedro, takže se mažeme krémem na opalování a odkládáme svršky. Pak se přesouváme na Piazza Vecchio. Náměstí, které je srdcem Città Alta. Dříve politické a společenské centrum města.

Trochu nám vyhládlo, a tak jdeme na oběd. Před restaurací, která bývala dříve věznicí, se táhne několika metrová fronta hladových turistů. My naštěstí máme rezervaci, takže ke stolu usedáme hned. Zatímco účastníci zájezdu si dávají místní tradiční těstoviny Casoncelli, já jdu do pizzy americana. Trochu prasárna, no ale co už. Vyšla mě v přepočtu zhruba na 220 korun. Ale ta atmosféra restaurace stála za to. Kdysi klášter, pak skoro 200 let městská věznice, kterou na konci sedmdesátých let zavřeli kvůli stížnostem na nevyhovující podmínky. Skupina místních pak historický prostor opět obnovila a vytvořila v něm tuto úžasnou restauraci.

S plnými bříšky nás čeká další skvost skryté perly Lombardie: Bazilika Santa Maria Maggiore a kaple Colleoni. Je nádherně zdobená. Fasádu tvoří sloupy z bílého a růžového mramoru a jsou na ní vyobrazené biblické příběhy. Podle mnohých se jedná o mistrovské dílo renesance, ne tak typické pro Lombardii.

Vstup do kaple je zdarma, takže se jdeme pokochat a zchladit. Interiér je možná ještě zdobenější – okázalé detaily, vyřezávané lavice, sarkofágy a spousta uměleckých děl a soch včetně jezdecké sochy významného bergamského vojáka Bartolomeo Colleoni.

Kamarád se od naší skupinky odtrhne a jde si dál po své ose. Scházíme se s ním až na letišti. Byl lehce v šoku, protože viděl něco, co překonalo mou pizzu s hranolky. Napsal o tom článek zde na médiu.

Výlet je u konce, krátce po deváté odlétáme. V nohách máme 14 tisíc kroků, tedy cca 10 kilometrů. Do Prahy letíme o půl hodiny déle. Na ruzyňském letišti totiž nouzově přistálo letadlo, a tak jsme museli vyčkat ve vzduchu na to, až se uvolní dráha. Několikrát jsme se proto otočili nad Příbramí.

Lákají vás jednodenní výlety? Mrkněte i na můj článek o výletu k moři