Článek
Sedmiletý syn Bastian právě nastoupil do první třídy a Veronika začala pracovat jako asistentka pedagoga. Po dvou měsících si nahmatala bulku v prsu – šlo o pokročilé stádium rakoviny. „Myslela jsem, že za rok budu mrtvá,“ vybavuje si svou první reakci.
Krátce nato ji opustil manžel. Veronika zůstala sama – na léčbu, péči o syna i na domácnost. „Pořád mi hlavou běželo, co bude s Bastíkem, až tu nebudu,“ popisuje. Biologická léčba naštěstí zabrala a po roce se mohla znovu nadechnout. Začala plánovat výlety se synem, dovolenou, život.
Před dvěma lety podstoupila dobrovolnou mastektomii. Péče o ránu byla fyzicky náročná, a tak jí s převazy začal pomáhat Bastian. „Bála jsem se, aby z toho neměl trauma. Ale zvládl to. Dodnes mi říká, že mi to sluší i bez prsou,“ usmívá se.
Velkou oporou byla od začátku i rodina – maminka a bratr s rodinou. Brali Bastíka na výlety, k vodě, na hory i do kina. „Jednou mi řekl: Až budu velký, chci být takový tatínek jako je můj strejda,“ říká Veronika. Podle ní je Bastian díky prožitému mnohem empatičtější než jeho vrstevníci. „Hrdina celého příběhu je on,“ dodává hrdě.
Veronika a Bastian společně zvládají těžké chvíle
Veronika mu napsala deset dopisů k narozeninám – kdyby jednou nebyla. Všechny zůstaly neotevřené a schované v krabici spolu s novinovými články.
Dnes má Bastian 12 let. Od dětství miluje brouky. Téhle zálibě se mohli věnovat i ve chvílích, kdy Veronice nebylo dobře. Stačilo vyjít ven, lehnout si na deku a sledovat život kolem. Přírodu milují oba. Často vyrážejí na několik dní pryč a přespávají v autě. Bastian začal také dělat karate, trénuje na žlutý pásek a rád čte japonské manga komiksy.
Velkou oporou jsou Veronice i kamarádky. Pomáhají jí s Bastíkem – ale hlavně tím, že prostě jsou.

Na prsním fantomovi se ženy učí samovyšetření prsou
V průběhu léčby Veronika poznala Bellisky. Pozitivně ovlivnily život jí i Bastianovi. „Viděl, že nejsem jediná nemocná maminka. A že on není jediné dítě, které to prožívá,“ vysvětluje.
Dodnes podstupuje léčbu. Před měsícem absolvovala kryoablaci – vypálení metastázy v obratli. Zároveň pracuje jako koordinátorka v pražském Bellis Centru.
Centrum nabízí podporu pacientkám ve všech fázích léčby, jejich blízkým a věnuje se i prevenci. „Pokaždé se sem moc těším, někdy mám i 15 klientek denně. Mám radost, když odcházejí s pozitivní emocí a nadějí. To mě nabíjí,“ usmívá se.
Veronika na vyšetření
Co mladou maminku naopak vyčerpává, je byrokracie. Nedávno jí snížili invalidní důchod s odůvodněním, že se aktivně neléčí. Chystá odvolání a navíc žádá o ZTP. „Nejde mi o benefity. Jen chci mít možnost zaparkovat blízko nemocnice,“ vysvětluje. Podobné problémy podle ní řeší i jiné ženy.
Bellis je projekt Aliance žen s rakovinou prsu, o. p. s., který poskytuje pomoc mladým ženám procházejícím léčbou rakoviny prsu. V současnosti fungují centra v Ostravě, Plzni a Praze. Brzy přibudou další ve Zlíně a Brně. V plánu jsou také České Budějovice a Hradec Králové.




