Článek
Jen málokdo si nemůže vybrat z nabídky, která je na trhu. Kuchtíci a kuchařinky vyjíždí do světa a když někde zapustí kořeny, mohou osvěžit nabídku vzpomínkami na svoji domovinu.
Knedlík na cestu do ruky
Fajnšmekři naopak mohou sednout do auta nebo nasednout do letadla a vyjet či zaletět si za pravými gurmánskými zážitky. Meze při naplňování tužeb je minimum, každý si může splnit svůj sen!
Já sám nepohrdnu novinkami, a tak se občas stavím v Praze na sladkou vietnamskou kávu v tržnici Sapa, kde s radostí popíjím i čerstvě vymačkané šťávy a domů si zpravidla odnáším nejroztodivnější pochutiny. Někdy s rýží, jindy s nudlemi.
Překvapit mě může máloco, říkám si. Jednou to bylo v japonském bistru v centru Prahy. Houskový knedlík s trochou zelí a plátkem vepřového jen tak do ruky na cestu. Bratru za 119 korun a byl jsem v řadě předposlední, kdo si obtisk z klasického českého talíře odnášel. Přede mnou si ho nejvíce objednávali Japonci.
Zmrzlina v pšeničné bulce
Rád jsem kdysi chodil i na pravou italskou zmrzlinu v Praze do cukrárny nedaleko Karlova náměstí, kde se prodává buď točená nebo kopečková do dneška. Dříve se stávala fronta, dnes si lidé přinesou ze supermarketů i kilovku za přijatelnou cenu, takže bez front.
Anketa
Italové totiž byli první na světě, kdo zamrazil krém na dřívko, a tak celý svět dnes díky nim může lízat. Hned po tomto oblíbeném a rozšířeném objevu napadlo někoho z taliánských cukrářských mistrů obtočit vafli do tvaru kornoutku. Vznikl tak prostor pro točenou!
Když jsem však v pátek procházel po Bergamu, které je známé jako kolébka italské světoznámé chuti straciatella, vydechl jsem úžasem. Jedna z cukráren nabízela porci v nevšedním turistickém provedení - zmrzlina se šlehačkou v žemli. Vyzkoušel jsem, opakovat asi nebudu, ale proti gustu žádný dišputát!
