Článek
Malá holčička mi namalovala obrázek. Přinesla mi ho a objala mě.
„Tyhle děti jsou hodně kontaktní,“ říká mi vedoucí letního tábora Beáta Koubová.
Na šumavském Javorníku je jich 26. Hrají hry, soutěží, kreslí si. K totemu je svolává indiánská hudba.
Nejmladšímu je šest let, nejstaršímu dvanáct.
Dnes vstávaly později, protože večer šly stezku odvahy. Byla jiná než na běžném táboře.
„Tady děti neděsíme. Nelekáme. Toho si užijí doma dost,“ vysvětluje Beáta.
Dětem chtěli ukázat, jaký je les v noci. Jaké zvuky se v něm ozývají, jaká zvířata vylézají.
Indiánská hudba svolává děti k totemu
I bez mobilu to jde
Vedoucí dětem na začátku zabavili mobily. Z toho neměl 12letý Dominik radost.
„Bál jsem se toho. Ale zvládám to. Je to super detox,“ směje se.
Skamarádil se s Milošem. Nejraději si zalezou do chatky a povídají si.
Dominik a Miloš se na táboře skamarádili. Nejraději si zalezou do chatky a povídají si
Každý den tady děti zažijí něco nového.
Policejní psovodi jim ukázali, jak cvičí služební psy. Zdravotnice zase, jak ošetřit raněného.
Na výlety jezdí běžnou linkou. I to je pro některé děti dobrodružství.
Pro Dana jsou tábory Vánoce
Jedním z dobrovolníků, který se stará o děti, je dvacetiletý Dan. Ví, jak se jeho svěřenci cítí. Sám začal jezdit na tyhle tábory v šesti letech.
Vyrůstal v sociálně slabé rodině. Rodiče ho dali na internát už v první třídě. Od deseti let chodil na brigády.
„Co jsem si nevydělal, to jsem neměl,“ vzpomíná.
Hodně mu pomohla dobrovolnice Zdeňka z Charity.
Když po odchodu z dětského domova získal nájem, přispívala mu.
„Nebýt jí, tak nevím, kde bych skončil.“ K minulosti se už ale nevrací. Naopak. Pomoc vrací dál. Na tenhle tábor si bere týden dovolené.
Dan začal jezdit na tábory v šesti letech. Teď to charitě vrací. Vedle něj sedí Eliška
V práci přes den opravuje palety. O víkendech pracuje jako sekuriťák.
Musí si vydělat na nájem. Kvůli tomu nedodělal střední školu.
Ale na tábor přijel.
„Pro něj jsou tábory Vánoce. Těší se sem. My jsme jeho rodina,“ říká Bětka.
Ve volném čase si Dan rád zastřílí z airsoftové pistole. Počkáme, až budou mít děti polední odpočinek a jdeme si zastřílet spolu.
Dan mě učí střílet
Děti potřebují obejmout
Také jednadvacetiletá Eliška jezdí na tábor jako dobrovolnice.
„Tyhle děti potřebují obejmout, vyslechnout. Ale také potřebují nastavit hranice,“ říká.
Vzpomíná na předešlý tábor. Přijela zakřiknutá holčička. Elišce se jí podařilo citlivě rozpovídat a spolu pak probírali rodinné trauma, které prožila.
„Děti často nevědí, jak s emocemi naložit. A od toho tu jsme my, abychom jim s tím pomohli. A abychom jim byli vzorem, “ říká.
Děti se učí děkovat
Každý večer si sednou do kruhu. Říkají, co se jim ten den líbilo a co ne. A děkují.
Za to, že jely autobusem na výlet. Za to, že jim kamarád s něčím pomohl. Nejvíc děkují kuchařům.
Paní Helena vytáhla z trouby rybízový koláč
„Některé děti neznají teplá jídla. Chtějí po nás rohlík s máslem nebo párek. Ale když ochutnají, přijdou si přidat,“ usmívá se kuchař Miloš.
Potřebují i starší dobrovolníky
Všechny baví sledovat proměnu dětí. Jak se přestanou po týdnu bát. Jak se začnou smát a uvolní se.
Jak si najdou kamarády. Jak si začnou věřit.
Jenže vedoucích je málo.
„Hledáme i starší dobrovolníky. 40+ nebo 50+.
Mladí jsou skvělí, ale začnou studovat, založí rodiny a přestanou jezdit. Ideální je mít věkový mix,“ říká Beáta.
Tábor letos stál přibližně 130 tisíc korun.
Zaplatili ho lidé, kteří přispěli na projekt Daránek.
Daránek je maskot projektu, který tábor pomáhá financovat
Příští rok se tábor přesune do Žumberku u Nových Hradů. Nabídnu se Beátě, že přijedu. Nebudu psát reportáž. Budu se starat o děti.
Zdroj:
