Článek
Šinkansen má vlastní koleje. Na nástupišti stojí osm až devět vagónů. Čas na nastoupení? Jediná minuta. Pak vlak odjíždí.
„Když jste v Japonsku, musíte si to vyzkoušet, ať to stojí, co to stojí,“ říká nadšeně český cestovatel Michal Libšanský, na sociálních sítích známý jako CestoMichal. Do země vycházejícího slunce jezdí už šestnáct let.
Vysokorychlostní vlak uhání přes 300 km/h. Nabízí víc místa než letadlo a bez turbulencí. K obědu si koupíte krabičku ekiben přímo na nádraží – některé mají chytrý ohřívací systém: zatáhnete za šňůrku a jídlo se samo ohřeje. A pokud chcete zážitek posunout ještě dál, existují speciální šinkanseny s motivem Hello Kitty nebo Pokémon.
Šinkansen-Hello Kitty
Z Tokia do Ósaky je to přes pět set kilometrů. Šinkansen to zvládne za dvě a půl hodiny a jízdenka stojí kolem 2500 korun. Autobus vás vyjde o polovinu levněji, ale cesta trvá až devět hodin.“
Šinkanzen vs. Maglev
Šinkanzen je rychlovlak s klasickými koly na kolejích. Maglev funguje jinak – levituje nad tratí díky magnetickému poli. Díky tomu je tišší a ještě rychlejší. V Číně už jezdí, Japonci zatím svůj prototyp ukazují v muzeu.
Japonsko očima Michala
„Sushi může být v Japonsku běžná i luxusní záležitost. Jí se tam hodně rýže, nudle nebo nakládaná zelenina,“ vysvětluje Michal. Doporučuje cestovat po zemi, protože každá prefektura má svou typickou chuť.
On sám nedá dopustit na Okonomiyaki – placku připravovanou přímo na stole, ve kterém je zabudovaná plotýnka. Můžete si do ní nechat dát například zelí a plody moře a na vrch tenoučké plátky sušeného tuňáka. „Je to taková japonská verze našeho bramboráku,“ směje se CestoMichal.
Zelná japonská placka Okonomiyaki
Naopak tradiční sladká pasta z červených fazolí „Anko“ mu k srdci nepřirostla. K jeho smůle ji Japonci dávají do všeho, včetně moučníků a sušenek.
Turistické i méně známé poklady
Kjóto, Hirošima, Nara a Ósaka patří mezi klasiku, ale Michal doporučuje vydat se i jinam. Třeba do Kanazawy – města zlata. Právě tam vyrábějí pleťové masky z 24karátového zlata. Jedna vás vyjde asi na 1300 korun.
V Kjótu se turisté často tlačí u dvou nejslavnějších chrámů. Přitom ve městě jsou desítky dalších, neméně krásných – a budete tam téměř sami.
Chrám Shōkoku-ji hned za císařským palácem
Gejši: krása a disciplína
Gejši nejsou společnice, ale umělkyně. V Kjótu jim říkají maiko (učnice) a geiko (mistryně). Výcvik je přísný – tři roky bez mobilu, život podle tradic a dokonalá disciplína.
Kimono, účesy, šperky – to vše stojí nemalé peníze, které za učnici platí její geiko. Originální účes musí vydržet třeba i tři dny, proto spí dívky na dřevěném špalíku. Gejš v posledních letech ubývá a jejich vystoupení je výsadou Japonců. Pokud se do jejich společnosti náhodou dostane i turista, čeká ho zážitek na celý život. Jenže pozor – účet za večer se může vyšplhat až na 120 tisíc korun.
Rozdíl mezi turistkami a pravou „Gejšou“
Pokud si v Kjótu půjčí kimono čínská turistka, na první pohled rozdíl nepoznáte – a jako suvenýr si domů odvezete její fotku v tradičním oděvu. A to nechcete :).
Návrat do Česka: kulturní šok
Po návratu domů Michala zarazí kontrast. V Japonsku vás v obchodě i restauraci vždy pozdraví, jídlo máte na stole do dvou minut. V Česku často čekáte, aniž by si vás někdo všiml.
Cestování po Japonsku je tiché – lidé netelefonují, nemluví nahlas. V autobuse nebo vlaku slyšíte spíš šustění stránek než vyzvánění mobilů.
Michal už plánuje další cesty – tentokrát do Vietnamu a Číny. Ale přiznává, že Japonsko zůstává jeho srdcovou destinací: „Je to země, která vás učí vážit si detailů. A právě v detailech se skrývá její kouzlo.“
Michala můžete sledovat na jeho sociálních sítích a brzy se těšit i na jeho videa na Stream.cz.
Anketa
Zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:JRW-500_V2_521-7002_HelloKitty_Shinkansen_in_Himeji.jpg
https://www.instagram.com/cestomichal/ https://www.youtube.com/@cestomichal https://www.facebook.com/cestomichal https://www.tiktok.com/@cestomichal
